Jaroslava Hrdinová byla jednou z prvních, kdo v sobotu ráno dorazil do Lucerny na výstavu Bodies. „Chtěla bych vidět, jak lidské tělo funguje a co se může stát s člověkem, který daroval své tělo,“ řekla.

Dovnitř však nakonec nešla. „Je to pro mě moc drahé. Musela bych zaplatit 275 korun. „Na to ale při osmitisícovém důchodu a vysokých nákladech na bydlení a inkaso nemám. Za ty peníze můžu mít jídlo na čtrnáct dní,“ dodala.

Rozhodla se před pěti lety

Hlavním důvodem, proč chtěla vidět výstavu, je zelená kartička, kterou nosí stále při sobě. Její kopii má také praktický lékař či zaměstnanci domu s pečovatelskou službou v Braníku, kde bydlí 13 let. „Poprvé jsem o možnosti darovat tělo začala uvažovat v 50. letech, kdy se proslýchalo, že za darování těla dávají pět tisíc korun. Jenomže to byla jenom legrace,“ vzpomínala Jaroslava Hrdinová. Nápad z mládí nakonec uskutečnila před pěti roky, kdy jí bylo 77 let. Představa odměny v ní však dnes vyvolává úsměv. „Samozřejmě, že peníze jsem nedostala, protože dárcovství je bezplatné,“ dodala. Podmínkou také je, že člověk musí být z Prahy.

Proč své tělo po smrti chce svěřit studentům medicíny? „Nemám ráda červy, takže do hrobu bych nechtěla. Nemám ráda ani oheň, tak nechci být spálena,“ dodává s trochou nadsázky vitální žena. Podle ní je člověk darováním těla aspoň nějak užitečný.

Její rodině nezbylo než se s jejím rozhodnutím smířit. „Neptala jsem se jich, je to můj problém a mé rozhodnutí,“ řekla Jaroslava Hrdinová a dodala: „Jenom šestadvacetiletý vnuk se na mě trochu zlobil a říkal mi: Babi, kdyby zůstalo aspoň trochu toho popela… On má totiž takový černý humor.“