Slavnostní otevření se konalo 16. června 1910. Podle barvy plotu šlo tehdy o Modré a Žluté lázně. Brzy se staly kultovním místem Pražanů.

Svou největší slávu zažívaly ve třicátých až šedesátých letech minulého století.

Zlatá léta

Na oblíbeném místě hrával nohejbal za velkého zájmu diváků i tisku slavný Josef „Pepi“ Bican. „Pokud bylo pěkné počasí, Žluté lázně praskaly ve švech. Veřejnost zde hrála volejbal, stolní tenis a již zmiňovaný nohejbal. Dominovalo však plavání,“ řekla tisková mluvčí O2 Žluté lázně Hana Jurášková. Spousta Pražanů se naučila plavat od tamějších plavčíků.

Již od počátku provozu si získaly oblibu předplacené kabinky a tato tradice se udržela až do začátku 21. století. Úspěšně se prodávaly i celoroční permanentky. Návštěvníkům už v předválečném období sloužily k občerstvení restaurace, kiosky a cukrárny.

V roce 1949 došlo ke sloučení Žlutých a Modrých lázní.

„Po dokončení Vltavské kaskády na začátku šedesátých let minulého století se staly mnohatisícové návštěvy minulostí, ovšem skalní příznivci Žluté lázně nikdy neopustili,“ sdělila Hana Jurášková.

Obnova po povodních

V průběhu let rekreační oáza začala chátrat a vlastník lázní i pozemků, pražský magistrát, je nejprve pronajal Poseidon clubu, poté Vladimíru Porošovi. Mnohaletou práci a snahu Žluté lázně rehabilitovat a pozvednout vzala ničivá srpnová povodeň v roce 2002. Velká voda se zde ještě objevila v lednu 2003.

Od ledna roku 2005 provozuje O2 žluté lázně společnost Taiko, která zvítězila v magistrátním výběrovém řízení. V areálu, jehož obliba každoročně roste, je hostům k dispozici travnatá pláž, hřiště na plážový volejbal, velké šachy, stolní tenis, restaurace, beach bar i opravený a rozšířený Modrý bar, který znali předci jako kultovní Modrou kavárnu. Pořádá se zde řada kulturních a společenských akcí a v areálu funguje přívoz na druhý břeh Vltavy.