Už ve dvanácti letech nastoupil do ruské armády a bojoval ve druhé světové válce. Ještě jako chlapec vyhodil do povětří tři vagóny patřící Němcům. „Poté bojoval i v české armádě a dnes je zasloužilým válečným veteránem,“ vyprávěl Radomil Dočkal, který veterány pravidelně navštěvuje jako terénní pracovník.

Podobné více či méně dobrodružné životy měli i ostatní váleční veteráni, kterých je dnes v republice registrováno zhruba dva tisíce, přímo v Praze pak asi pět stovek.

„Jsou mezi nimi lidé, kteří byli na štábech, ale i takoví, kterým létaly kulky okolo hlavy. Všichni ale bojovali za společnou věc,“ pokračoval Radomil Dočkal s tím, že příběhy veteránů by často vydali na celou knihu a je škoda, že jsou dnes tito lidé často opomíjeni.

Ministerstvo se začalo o veterány starat

Všichni hrdinové z válek se v pondělíu příležitosti Dne válečných veteránů sešli v hlavním sále budovy Ministerstva obrany Na Valech, kde například diskutovali o tom, o jaké služby mohou žádat přímo ministerstvo, nebo jaké sociální jistoty jim jako válečným veteránům náleží.

„V loňském roce byl zahájen projekt zvýšené péče ministerstva obrany o válečné veterány. Ten zajišťuje například terénní služby, kdy odborní pracovníci pravidelně navštěvují veterány a snaží se jim pomáhat s nejrůznějšími záležitostmi. Měli by také umět pomoci s jejich problémy a trápeními. Pomoc ale nespočívá jen ve zdvořilostních návštěvách, ale také v praktických radách při jednání s úřady. Není výjimkou, že nejen na úřady chodí terénní pracovníci s veterány osobně,“ řekl na setkání Viktor Meca, poradce ministryně obrany Vlasty Parkanové. close zoom_in

Podplukovník v záloze Emil Cigáník, který tuto akci pomáhal připravit a je jedním z pěti terénních pracovníků, připomněl, že hlavním cílem setkání je, aby se potkali nejen lidé, kteří nasazovali své životy během 2. světové války za naši svobodu, ale také, aby si mezi sebou vyměnili zkušenosti z dosavadní péče o ně.

Veteránům chybí kvalitní péče

Na setkání promluvil také generál Miloslav Masopust, který se narodil v roce 1924. Do československé armády vstoupil v roce 1944 v Rovně společně se svým otcem. V samostatném praporu tankových samopalníků vykonával funkci velitele družstva až do svého zranění v bojích u Machnůvky. Dále působil u 5. dělostřeleckého pluku a byl vojákem z povolání až do prosince roku 1980.

„O nás, kteří prolévali ve válce krev a bojovali za svobodu, by se neměla starat jen armáda, ale vlastně celý národ. Měl by tu být například dostatek ubytovacích zařízení a kvalitní lékařská péče. Právě domovy důchodců pro veterány chybí,“ řekl.

To zmínil i poradce ministryně obrany Viktor Meca. „Ano, to je pravda a my se budeme snažit, abychom zajistili pro veterány lepší podmínky,“ slíbil.