Nosál červený je zařazen na seznamu invazivních druhů, které v případě úniku do přírody, mohou představovat ohrožení pro druhy původní. Naproti tomu nosál bělohubý nejenže mezi invazivní živočichy nepatří, ale navíc je v oblasti svého přirozeného výskytu ohrožen destrukcí prostředí a lovem.

Malí nosálové se skrývají v dutině stromu

Nosál bělohubý se ve volné přírodě vyskytuje převážně ve střední Americe. Na rozdíl od příbuzných mývalů jsou nosáli aktivní během dne, kdy se pohybují nejčastěji po zemi, ale dlouhým čenichem hledají potravu i v korunách stromů. Živí se malými živočichy, hlízami a plody. Samci jsou spíše samotáři, ale samice s mláďaty žijí ve skupinách společenským životem.

Mláďata jsou po narození ukrytá ve stromové dutině nebo v hnízdě. Od nosálů červených se liší bíle zabarveným čenichem a méně výrazným proužkováním na ocase.

Nosáli bělohubí z evropských chovů téměř vymizeli.Zdroj: Zoo Praha/ Petr Hamerník

Ve výběhu jsou tři nosálové 

Zatímco nosálů červených bychom v evropských zoo mohli nalézt okolo tisícovky, nosáli bělohubí z nich téměř vymizeli - v současnosti jich je v Evropě pouhá čtyřicítka.

Ve výběhu v Zoo Praha jsou momentálně k vidění nosáli tři - kromě dvou samiček nosála bělohubého, ke kterým přibude v příštím roce i samec, obývá expozici také náš poslední nosál červený.

Čtěte také: Podzimní prázdniny budou v Zoo Praha patřit mláďatům