Za deset let práce na interně Nemocnice Na Bulovce viděla zdravotní sestřička Lenka odcházet mnoho kolegyň. „Někdy jste pak na celé oddělení sama a za celou službu se ani nestihnete najíst, jindy jsem musela brát služby až šest dní v týdnu a neměla jsem vůbec čas si odpočinout,“ popisuje dvaatřicetiletá žena. Na interně přitom skončí velká spousta pacientů, se kterými si nevědí na ostatních odděleních rady. Od starších chronicky nemocných pacientů, kterým je nutné podávat hodně léků a infuzí, až po opilce, kteří se už nevejdou na záchytnou stanici s dvaceti lůžky.

Scházejí i sanitáři

Akutní nedostatek sester, ale i sanitářů a ošetřovatelů je přitom problémem mnohých pražských nemocnic. Pražskému deníku to potvrdila většina z nich. „Nejpalčivější problém je u všeobecných sester, a to především v interních a chirurgických oborech, kde nám jich chybí v řádu mnoha desítek,“ prozradil za Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze Filip Brož. Stovka sester chybí i v Motole, přibližně sedmdesát v Thomayerově nemocnici. Ústřední vojenská nemocnice vypsala dvacet inzerátů na pozici všeobecné sestry. Stejný problém řeší i Bulovka, kde chybí sto sester. Podle jejího ředitele Jana Kvačka by mohlo pomoci navýšení úhrad za pacienty.

Dlouhé 16 a 24hodinové služby na ambulanci na Bulovce, kdy se zdá, že houkání záchranek nikdy neustane, sloužila i Lenka. Na jejich náročnost jen tak nezapomene. Důvod k úsměvu však neměla ani při pohledu na výplatní pásku, osobní ohodnocení bylo zanedbatelné, roční odměny se za deset let dočkala jen jednou. Současnou situaci si uvědomuje i ředitel nemocnice.

Řešení nemocnic: více pěnez i benefitů

„Zejména se jedná o oddělení chirurgie a interny, kde v současné době máme uzavřená lůžka právě v důsledku nedostatku sester. Dodatečné prostředky by nám umožnily lépe zaplatit sestry na těchto těžkých provozech, a obnovit tak plnou lůžkovou kapacitu,“ řekl ČTK Kvaček po setkání s řediteli pražských nemocnic, záchranky a náměstkem ministra zdravotnictví.

Nemocnice se přitom snaží sestry nalákat různými způsoby od rostoucích platů, příplatků za směny až po nespočet benefitů, příspěvků či zaměstnávání zahraničních zaměstnanců. Lenka zůstala ve svém oboru, změnila ovšem oddělení i nemocnici. „Teď sloužím v Ústřední vojenské nemocnici na traumatologii a jsem spokojená. I tady je ale méně sester, než by byl ideál. Je to poznat teď, když se rozjíždí chřipková epidemie a musíme pokrýt služby i za nemocné kolegyně,“ dodává sestra.