Zatímco se Praha může chlubit bohatou architekturou i urbanistickou rozmanitostí, v kvalitě veřejných prostranství zaostává za evropským průměrem. „Nechybí nám strategie, jak rozvíjet zelenou infrastrukturu, stále ještě máme v Praze dostatek zeleně, můžeme čerpat inspiraci ze zahraničí,“ popisuje Dan Metra, spoluautor studie Praguescape a ředitel Galerie Jaroslava Fragnera. Teorie však často zaostává za praxí. „Strategický plán i projekty a studie Institutu plánování a rozvoje (IPR) nabízejí řešení, ale není jim věnována dostatečná pozornost jak na magistrátu, tak na radnicích městských částí,“ podotýká Merta.

Přesto se v metropoli podařilo v posledních letech obnovit několik historických objektů a veřejných prostranství, hrstka soukromých investorů nechala vybudovat u svých projektů parky oceňované krajináři a na papíře čeká na realizaci několik nadějných nápadů.

ARCHITEKTI POSTUPNĚ OBNOVUJÍ STROMOVKU

Z lokalit nejblíž centru prošly proměnou například Zahrady Anežského kláštera a Park Folimanka v Praze 2. Krajinářští architekti postupně obnovují Královskou oboru Stromovka s Rudolfovým rybníkem, stejně jako Thomayerovy sady v Praze 8 nebo Lesopark Belveder na Zbraslavi. Podařilo se znovu oživit centrální místa některých městských čtvrtí, jako jsou Havlíčkovo náměstí na Žižkově, Roztylské náměstí na starém Spořilově, Karlínské náměstí nebo Náměstí Na Balabence.

Developeři vyslali i pomyslné první vlaštovky v podobě velkorysejších parků u velkých projektů. Odbornou veřejností jsou například ceněné zelené plochy v komerčním a rezidenčním komplexu Waltrovka v Jinonicích, a to zejména Park na kopci, jehož základem se staly původní dřeviny, záměrně ponechané přirozenému vývoji. Krajinářští architekti tady zachovali i původní bunkr z druhé světové války a vybudovali vyhlídku na střeše někdejšího nouzového východu z krytu.

Převážně komerční komplex BB Centrum v Michli se nedávno rozrostl o výrazný prvek v podobě dvojice retenčních nádrží využívajících dešťovou vodu ze střech. Parkový pás s přírodním korytem tam doplňují malá dřevěná mola a záhony travin.

NAVÁŽE PRAHA NA TRADICI ŘÍČNÍCH LÁZNÍ?

Nový vstup a centrální objekt od architekta Zdeňka Fránka by měla brzy získat Botanická zahrada v Troji. Vítaným počinem radnice Prahy 4 se letos stalo obnovení přírodního koupaliště Lhotka se třemi nádržemi. V části pro plavce jsou dřevěná mola, hráz mezi nádržemi lze přejít po dřevěné lávce. Obecně by Praha mohla navázat na tradici plováren a říčních lázní, která se tu udržovala ještě za první republiky.

„Břehy Vltavy jsou rezervoárem pro pobytové a relaxační aktivity, ale zatím se nenašla síla a ochota se k této tradici vrátit,“ podotýká Merta. Změnit by to mohl projekt architekta Petra Jandy, který letos představil možnou podobu plovoucích veřejných lázní na náplavce poblíž Vyšehradu. „Snad bude tím správným impulsem a za deset let bude mít Praha soubor architektonicky atraktivních plováren a mol po celém toku Vltavy,“ věří Merta.

Další rozsáhlá území jsou ale dlouho nepřístupnými divočinami, což platí zejména pro opuštěná nádraží a další brownfieldy. Pro některé, jako například Nákladové nádraží Žižkov či Rohanský ostrov, vznikají i první studie veřejných prostranství a zeleně, v jiných zanedbaných lokalitách, jako je Park na Vítkově, připravený projekt čeká na realizaci.