V hlavním městě totiž stále přibývá různých sousedských iniciativ, spolků a sdružení, které se snaží svou aktivitou mnohdy zlepšit i své okolí. „Lidé mají stále větší snahu zlepšit své okolí. Čím dál víc lidí si uvědomuje, že změna se dá dělat i odspodu a začínají proto tvořit nějakou místní kulturu, lepší místo k životu,“ vysvětluje Anna Strejcová, která se podílí na akci Zažít město jinak.

Letošní desátý ročník těchto sousedských slavností po celé „stověžaté“ se odehraje na šedesáti místech, což je 
o patnáct více než v minulém roce. Skupiny či aktivní jednotlivci však podle Strejcové přibývají nejen v hlavním městě. „Už nejde jen o pražskou akci, jak tomu bylo na začátku. Zatímco minule se do akce zapojily ještě čtyři další města, letos už je jich dvanáct,“ říká organizátorka.

Rodiny dělaly dohromady guláš

Zažít město jinak se koná jednou ročně. Mnoho sousedských uskupení však pořádá různé akce na vytrhnutí svého okolí z městské šedi. Příkladem budiž sdružení Pod útesy z Hlubočep. Do nich se před zhruba devíti lety přestěhoval Ivan Havel a živost sousedstva ho překvapila.

„Že tu něco takového je jsem před nastěhováním netušil. Místo však na mě dýchlo svým kouzlem. Když třeba potkáváte lidi na ulici, zdravíte se s nimi, přestože je neznáte,“ líčí Havel své prvotní zkušenosti s místem, kde se už před jeho příchodem pořádali sousedé zábavu na dětský den nebo vánoční zpívání koled.

Netrvalo dlouho a sám se do aktivit zapojil. I díky němu vznikla asi největší akce 
v místě, a to Hlubočepský masopust. „Chvíli však trvalo, než si toho začali všímat starousedlíci, byli nedůvěřiví,“ popisuje Havel. Po několika letech se však nedůvěřivost vypařila. Buď se sami do průvodu zapojí, nebo se na něj jdou alespoň podívat.

Postupně se do pořádání zapojuje stále více lidí. „Kamarád měl letos nápad, že do přípravy jídla zapojí hlubočepské usedlíky. V osmi, devíti rodinách se dohromady vařil guláš. Každá dostala kotel, masa kolik potřebovala, stejný recept a pak se vše slilo,“ vypráví Havel.

Na zlepšování okolí se podílí lidé ze sousedství i jinak než kulturními taškařicemi. Při jednom společném setkání se domluvili a udělali na lavičky na plácku, kde podle nich scházeli. Podobně se snažili zpříjemnit prostředí i lidé z občanského sdružení Pro Hanspaulku.

„Po okolí chodili mladí a kouřili marihuanu, což vadilo místním seniorům. Začali jsme s hochy řešit, co by chtěli, aby se vztahy uklidnily, a oni že skate park,“ vzpomíná předseda sdružení Michael Pokorný. Sám tedy vzal padesát tisíc korun a v rámci protidrogové prevence požádal o další finance tehdejšího starostu Prahy 6 Pavla Béma, který souhlasil. Následně koupil materiál a mladíci si sami své nové útočiště postavili.

Naneštěstí pro mládež jim někdo po čase skatepark zničil a vystavil se na místě nový, který byl podle Pokorného dražší a už po roce se musel obnovovat. Na Hanspaulce se předseda sdružení schází se sousedy každý víkend na hřišti, kde společně hrají nohejbal. Přidat se může kdokoli, klidně i jindy, síťka míče jdou k dispozici všem.

Spor byl příčinou vzniku sdružení

Zatímco na víkendové sportování chodí okolo dvanácti lidí, na Den země, jehož součástí je sportování či divadlo, jich letos dorazilo kolo pěti set. „A to i přesto, že se akce koná kolem dubna, kdy už posledních několik let bylo špatné počasí. Zároveň v okolí bydlí mnoho mimopražských manažerů, kterým sousedské vztahy nic moc neříkají, a i proto se na víkendy čtvrť vylidňuje,“ tvrdí Pokorný a dodává, že lidé do parku, kde se vše koná, nosí vlastní kulinářské výrobky nebo nápady do budoucna.

Více jak společná akce však lidi v sousedství spojily během několika let kauzy, které se obyvatelů týkaly. Hned ta první ohledně předělání Hendlova dvoru, památkově chráněného objektu, jehož součástí je i hostinec U Matěje, kde se budoucí členové sdružení scházeli.

Postupem času začali za sdružením chodit další sousedé s dalšími problémy, a tak se začala formovat komunita v této části šesté městské části. Podobný průběh vzniku měly i další občanská sdružení. Kupříkladu sdružení Přátelé Malvazinek vzniklo na základě hrozby, že na místě parku a dětského hřiště lokalizovaného mezi ulicemi Na pláni a K vodojemu, postaví podle místních obyvatel developer naddimenzovanou stavbu.

„Dříve jsme se znali jen 
z běžných sousedských styků, jakými jsou vycházky se psy, nákupy nebo návštěvy restaurací a kulturních akcí,“ přibližuje dřívější vztahy Běla Vidmarová, která je členkou sdružení. Podobně tomu bylo i u Belgická žije, která vznikla proti vykácení stromů ve stejnojmenné ulici na pražských Vinohradech.

Obě sdružení se začala postupem času věnovat i kulturní činnosti. „Na září plánujeme akci 
v trampském stylu a sháníme indiány, kteří by si u nás chtěli na pár dnů postavit dvě tři tee-pee. Zároveň už jsme se letos podíleli na Dnu dětí a pořádáme dobročinné bazary,“ popisuje Vidmarová.

Zatímco v minulosti se nejvíce věcí probralo na pavlači, dnes už se sousedé mezi sebou baví i jinými způsoby. Ke komunikaci často používají telefony či sociální sítě, přes které se dohadují například na dalších setkáních a výpomocích.

Tím, že se lidé v Praze sdružují a vzájemně se poznávají, se bourá jakási cizost, kterou město nabízí. Podle Jana Sládka, jenž je sociologem na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, je však ztráta anonymity malá. „Třeba Praha 6 má přes sto tisíc obyvatel a necelé jedno procento se sdružuje. Ale koneckonců i málo je naznačení cesty, trendu, který se bude postupně prosazovat,“ míní Sládek.

Za účes se platí střechou

Sociolog zároveň porovnává pražské komunity s těmi 
v New Orleans, kde se spíše blíží původnímu smyslu těchto společenství. V americkém městě existují sousedské komunity ze dvou důvodů. Prvním je velká tradice masopustních průvodů. Každé sousedství si tam vypravuje svůj vlastní vůz a lidé tím dost žijí. „Byl jsem tam zrovna v období těchto slavností, tudíž jsem byl toho sám svědkem. Lidé si sami dělají obleky a dohadují se o nich mezi sebou,“ popisuje zážitek Sládek.

Druhým důvodem, proč vznikaly a vznikají sousedská společenství, je chudoba. „Mnoho komunit se skládá 
z chudých lidí. Pro ně je strategie přežití, sdílení zdrojů. Když člověk třeba nemá dost peněz, tak holiči za účes nabídne opravu střechy,“ vysvětluje Sládek, jenž dodává, že dnes se bere komunita jako individuální volba.

Člověka baví být v nějakém společenství, a proto do něj vstoupí. „Opravdové komunity jsou dané nějakou nezbytností a je z nich obtížné vystoupit,“ uzavírá sociolog Sládek.