Restovalo se, peklo, glazovalo. A výsledkem bylo kuře a la bažant na čtyři způsoby. „Tak tady je to jasný. Plný počet bodů. Jídlo je krásně prezentované, skvěle chutná a vše je sladěné tak, jak má být," ohodnotil vyzyvatele Krále kuchař Jiří Eichner.

Naopak na jídlech učňů se porotci vyřádili. Porce Lukáše Ježka byla pro hodnotící moc velká, cibulka moc kyselá. Jan Popper měl pokrm zase málo dochucený a použil do restované zeleniny více kmínu, než by bylo zdrávo. Aleš Brázda zase mohl použít při přípravě kuřete větší fantazii a lepší přílohu. Porotci učně napínali až do poslední chvíle. A pak vyřkli ortel. „Vítězem se stává Jan Popper se 78 body!" Smutek se mihl na tváři Aleše Brázdy, který měl jen o dva body méně. Ten den však pro mě byli vítězové všichni. Jestliže leží budoucnost pražské gastronomie v rukách těchto učňů, nemusíme se o naše žaludky rozhodně bát.

Jan PopperJan Popper, nejlepší pražský učeň kuchař, řekl po finále soutěže Sollertia pro Pražský deník:

Jednou rukou pracovat, druhou uklízet. To je pro mě základ!

Sebevědomí Janu Popperovi, studentovi třetího ročníku Středního odborného učiliště gastronomie z Prahy 10, rozhodně nechybělo. Ve školní kuchyni se během finále soutěže Sollertia pohyboval jako ryba ve vodě. Suverénně, s výrazem vítěze. „Věříš si na vítězství?" zeptala jsem se ho ještě v průběhu vaření, zrovna když restoval na pánvičce zeleninu. Jen zvedl obočí a pronesl: „To je jasné, že si věřím. Vyhraji." A stalo se.

Co jsi musel udělat pro to, aby ses dostal sem, až do finálového kola, mezi nejlepší kuchaře?

V rámci školního kola, které proběhlo už před měsícem, jsem se na různá jídla připravoval spolu s dalšími patnácti lidmi. Do užšího výběru jsme šli už jen tři. Za úkol jsme měli tři jídla, která jsme vařili stále dokola a zlepšovali. A z těchto tří učňů jsem byl nejlepší, a tak jsem se dostal až do finále celé soutěže.

Ráno se losovalo, který pokrm budete vařit. Ze třech variant kuře a la bažant, pokrmů z cizrny a teplého předkrmu s využitím spotřebního koše byla vylosována právě první varianta Byl jsi s losem spokojený?

Kuře a la bažant byla pro mě zlatá střední cesta. Než proběhlo losování, měl jsem smíšené pocity. Po něm jsem se ale uklidnil. Konečně jsme věděli zadání a já se tudíž mohl začít koncentrovat právě jen na to jedno jídlo.

Věděl jsi dopředu, jaké budou varianty jídel?

Ano, všechny tři pokrmy jsem si zkoušel. Jídlo, které jsem tu připravil, jsem v té samé podobě vařil před soutěží dvakrát.

Porotci tě chválili, že jsi měl po celou dobu, co jsi vařil, pořádek na pracovišti. Že jsi suverénní a po kuchyni se pohybuješ při práci sebevědomě. Od koho ses to naučil?

Táta už je nějakých pětatřicet let u fochu. No a já s ním lítám už od čtyř let po profesionálních kuchyních. Takže pro mě jednou rukou pracovat, druhou uklízet, to je zkrátka základ.

Tátovi jsi tedy asi hodně vděčný, když tě takto brzy nechal nahlédnout do tajů kuchyně…

Určitě. Cítím, že mě to posunulo někam dál.

Vítězství v soutěži tě jistě posune ještě dál. Ale upřímně jak jsi se svým výsledkem dnes spokojený? Po vyhlášení ses sice usmíval, ale z tvého výrazu bylo patrné, že si uvědomuješ, že tvůj soupeř Aleš Brázda skončil na druhém místě jen s dvoubodovým rozdílem…

Myslím si, že všichni, co jsme tu dnes vařili, jsme předvedli suprový výkon. Bylo to opravdu jen o pár bodů. Možná, že právě rozhodl i ten pořádek na pracovišti, možná to ale bylo něco úplně jiného.

Soutěž jsi vyhrál, co plánuješ dál?

Jelikož jsem ve třetím ročníku, za chvíli budu mít závěrečné zkoušky. Po nich chci jít na nástavbové studium. To už chci ale dělat při práci, nejlépe u dnešního vyzyvatele Jiřího Krále, do jehož restaurace nyní chodím na praxi. A pak v budoucnu? Mám sen buďto šéfovat, nebo vlastnit restauraci.

Říká se, že kovářova kobyla chodí bosa. Platí to i u tebe? Máš ještě vůbec chuť, když celý den vaříš ve škole nebo na praxi, stoupnout si doma za sporák?

Jasně. I několikrát za den, když to jde. U vaření se skvěle odreaguji, uklidním. S ostatními členy domácnosti máme takovou domluvu. Já vařím, oni myjí nádobí. To mi vyhovuje. (smích)