Rakovina či špatný vývoj dětí. Dlouhodobé vystavování těžkým kovům, jako je olovo, kadmium či toxická rtuť může mít pro lidské zdraví fatální následky. „V uzavřených prostorách trávíme více než tři čtvrtiny času, přitom nejsou nijak sledované,“ popsala expertka na toxické látky ze spolku Arnika Karolína Brabcová.

Arnika se tak v květnu letošního roku vydala prozkoumat 52 pražských objektů, 26 domácností a 26 veřejných budov vytipovaných po celé metropoli. Mezi objekty patřily čtyři radnice (včetně magistrátu), školy, klubovny, zubní laboratoř či zemědělský provoz. „Vzorky prachu jsme odebrali také poblíž míst možných vnějších zdrojů znečištění, například v Ďáblicích poblíž skládky či v Praze 10 nedaleko spalovny,“ vyjmenovala Brabcová.

Pražane vdechují škodliviny celý den

Výsledky, které společnost uveřejnila, nejsou nijak růžové. Pražani jsou jak na svých pracovištích, tak doma vystavováni různému množství těžkých kovů. „Naměřené hodnoty jsme srovnali s limity pro pískoviště, které patří mezi nejpřísnější,“ uvedla expertka. Pro vnitřní prostory totiž žádné hranice povoleného množství těžkých kovů neexistují.

Ukázalo se tak, že ve čtyřech vzorcích z pražských domácností byly vyšší hodnoty olova, toxická rtuť přesáhla limitní hranici v devíti případech. U veřejných budov se objevily negativní čísla v 11 případech u olova, ve 12 u rtuti a u kadmia ve 14 vzorcích. Celkově si tak hůře vedly veřejné budovy. „Předpokládáme, že za to může vyšší koncentrace lidí a intenzita pohybu,“ vysvětlila Brabcová. Koncentrace olova je dokonce ve veřejných budovách až 10krát vyšší než v domácnostech.

Poměrně překvapivě pak vyznívá zjištění, že neexistuje přímý vztah mezi množstvím škodlivin uvnitř domů a vnějším prostředím. Nejpravděpodobnějším viníkem tak je podle odborníků samotné vybavení domů. Nejčastěji nežádoucí látky experti objevili v objektech z první poloviny 20. století a případně i ve starších.

Toxickému olovu jsou vystaveni i zastupitelé

Těžké kovy se našly například i na magistrátu, kde se měřilo v kanceláři náměstkyně primátorky Petry Kolínské, a v zasedací místnosti zastupitelů. „Výsledky ukazují, že tu máme zvýšené množství toxického olova,“ poznamenala náměstkyně. Látky se můžou skrývat například v nábytku, v lištách, ve výmalbě či v mřížích zakrývajících topení. Na jedné z pražských radnic odborníci objevili nežádoucí toxiny na kožené sedačce.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že výsledky jsou alarmující, podle odborníků jsou srovnatelné se zahraničními studiemi podobného typu. „Závěry nejsou tak dramatické, abychom spouštěli hromadnou výměnu nábytku, zařízení a vybavení v institucích,“ připomněla Kolínská. Přesto město chce postupně množství toxických látek omezovat tím, že při příštím nákupu vybavení bude magistrát poptávat takové výrobce, kteří deklarují kvalitu materiálu bez škodlivin. „Pokud by se z toho podařilo udělat pražský standard, pomůže to i firmám, které produkty vyrábějí, a zákazníkům, protože může klesnout cena dolů,“ dodala Kolínská.

Kromě nákupu nezávadných předmětů se pak podle expertů nejvíce vyplatí velmi často uklízet. Toxiny se totiž v prachu kumulují a následně víří. „Pro ženy to asi není moc dobrá zpráva. Důležité je hlavně větrat a utírat prach,“ uzavřela Brabcová.

Infografika