Když vejde do domu, musí prokličkovat okolo narkomanů a bezdomovců. Aby se dostala do svého bytu, musí procházet okolo použitých jehel, nedopalků, špinavých matrací a odhozených odpadků v každém patře. Kvůli nim se v celém domě přemnožili potkani a švábi. Protékající strop a toalety, které nesplachují.

Pro většinu Pražanů jen stěží představitelné podmínky k životu, pro poštovní doručovatelku Věru Langerovou a její čtyři děti tvrdá každodenní realita, která trvá již několik let.

Nový majitel, nová pravidla

V peklo se její život proměnil poté, co se Praha 5 rozhodla dům v roce 2003 zprivatizovat a kdy s novým majitelem přišla nová pravidla. Podle slov Věry Langerové již v tehdejší době přestala fungovat péče o dům, ale to nejhorší přišlo až po odkoupení objektu firmou Hopra Invest před dvěma lety.

Pro některé z nájemníků tehdy přestala být situace únosná a z domu se vystěhovali. Ti, kteří neodešli dobrovolně, byli vystěhováni soudně, protože dlužili na nájemném. Zanedlouho Věra Langerová zůstala poslední oficiální nájemnicí celého domu.

Ráj pro narkomany a bezdomovce

Dům není zabezpečen. Toho využilo několik desítek bezdomovců a narkomanů. Ti stavbu okupují již několik let. Jejich oblíbeným místem se stala vstupní chodba, kde se povalují na špinavých matracích v hromadách odpadů, místo navíc silně zapáchá močí. Někteří nezvaní hosté neváhají okupovat byty po původních nájemnících.

„Po celém domě je strašný nepořádek, který se jeden den uklidí a další je tam znova. Všude jsou tu potkani, kvůli kterým nemůžu využívat ani sklep, za nějž ale musím majiteli platit,“ popisuje Langerová a pokračuje ve svém vyprávění: „V noci je tu vždycky hrozný randál. Co je ale nejhorší, po celém domě se volně povalují použité jehly a na co asi nikdy nezapomenu, byl zážitek, když jsme s mladší dcerou vešly do domu a potkaly feťáka se stříkačkou zabodnutou do jazyka,“ líčí nájemnice každodenní strasti.

Složité hledání východiska

Dramatickou situaci se snaží řešit již několik let. Několikrát už upozorňovala jak majitele, tak firmu, která má správu domu na starosti. Problémem ale je, že ani na jeden ze subjektů nemá telefon a na její četné doporučené dopisy nikdo neodpovídá. Namísto toho ale obdržela informaci, že od 1. ledna příštího roku jí bude zvýšen nájem o 1000 korun. Rodina zvažovala i možnost odstěhovat se, ale na komerční nájemné jako samoživitelka ze svého platu nedosáhne. Navíc by odstěhováním ztratila nárok na náhradní byt.

O pomoc proto Věra Langerová požádala sociální pracovnici Kateřinu Hůlovou z organizace Člověk v tísni. „Zajistili jsme paní Langerové právníka a zvažujeme podání žaloby pro zanedbávání povinností majitele domu,“ dodává Hůlová.

Pomocnou ruku nabídla Věře Langerové i pracovnice Hygieny hlavního města Prahy Jaroslava Zelenková. „Majitel domu je povinen dodržovat paragraf 57 zákona 258 o ochraně veřejného zdraví. To znamená provádět běžnou údržbu domu. Pokud jsou v domě přemnoženi potkani a švábi, pak je povinen podle paragrafu 58 provést dezinfekci a deratizaci domu. Pakliže tak nečiní, doporučuji, aby se nájemnice obrátila na příslušnou hygienickou stanici,“ uvedla Zelenková.

Hraběcí rada advokáta

Zastupující advokát firmy Hopra Invest Stanislav Němec ale vidí kauzu trochu jinak. „Paní Langerová ví, že já firmu zastupuji a žádný dopis jsem od ní nedostal. V domě jsem se byl podívat a vím, že tam byla řada problémů. Ale bylo by nefér házet veškerou vinu na majitele. Jestli paní Langerová chce náhradní bydlení, pak si ho samozřejmě může najít,“ radí advokát Stanislav Němec.