Užít si den, to bylo motto většiny účastníků sobotního Běhu kancelářských krys. A podobně přemýšlel i podnikatel Pavel Cingl, když před osmi lety s akcí, která každoročně oživí Ovocný trh, začínal.

Co vás před lety přivedlo k tomu zorganizovat podobnou akci?

Prakticky všechny akce, které v naší produkční společnosti organizujeme, připravujeme pro klienty na klíč. A tak jsme si řekli, že by bylo fajn ukázat, že umíme i něco jiného. Že umíme udělat akci sami podle sebe a ještě se u toho zabavit. A snad zabavit i další lidi.

Považujete se za kancelářskou krysu?

Asi ani ne (směje se).

I když… (váhá) Času v kanceláři prosedím dost… Takže jsem taková poloviční kancelářská krysa.

Jak jste byl spokojen s letošním ročníkem?

Abych pravdu řekl, jsou to smíšené pocity. Poprvé za těch dosavadních osm ročníků se nám moc nevydařilo počasí. Chvíli pršelo, foukal silný vítr, chvíli bylo hezky jako na houpačce, což se projevilo i na účasti. Ale jinak si myslím, že se lidi bavili a všechno bylo v pořádku.

A co si přejete do dalšího ročníku?

Hlavně lepší počasí, to je u podobné akce základ. A pak samozřejmě víc sponzorů, abychom mohli nejlepším kancelářským krysám dát co nejlepší dárky.

Nejdelších 775 metrů jejich života. V saku a se složkami

Je sobota odpoledne a počasí, že by psa nevyhnal. Vystupuji z metra u Stavovského divadla a před Ovocným trhem míjím vzorně upraveného mladého muže. Sako, košile, kravata, aktovka, kalhoty. Módní policie by mu však přesto udělila velký palec dolů. Na nohách má totiž místo naleštěných polobotek tenisky.

Hned je mi jasné: jsem tady správně. Přesně tak totiž znějí pokyny k účasti na tradičním Běhu kancelářských krys. Dámy formální kostýmek, muži sako a kravata. Jediným povoleným prohřeškem je sportovní obuv.

V recesistické soutěži, které se svého času zúčastnil i bývalý primátor Pavel Bém, se ale jen neběhá. Kancelářské krysy si to rozdávají i v hodu notebookem, šplhání úředníků nebo slalomu na kolečkových židlích.

„Až na ten běh dneska všechno bylo poprvé,“ říká Slávka z firmy na výrobu kancelářských židlí. Tou dobou ještě netušila, že s kolegy bude později slavit vítězství v „královské“ disciplíně štafetovém běhu.

Závodník při něm musí urazit 775 metrů. Slávčina kolegyně Veronika přiznává, že to nebyla žádná legrace.

„Myslela jsem si, že 775 metrů nic nebude, ale opak byl pravdou. Moc neběhám, a když už, tak ne takhle. Studený vzduch a ty složky v rukách… Docela jsem se zapotila,“ popisuje zadýchaná, ale šťastná.

„Dnes bude dlouhá noc,“ ukazuje na jednu z výher, láhev vína, po které si s dalšími cenami odnesl každý člen vítězné štafety.

Na trasu z Ovocného trhu do Celetné, skrz Prašnou bránu do ulice Na Příkopě a Havířskou a pak zpět na Ovocný trh prý příští rok vyrazí zas.