Aby mezi nimi nebyly rozdíly! Vždyť nešťastníků hledajících nového páníčka jsou zde kvanta. Pejsků rozmanitých velikostí, ras, stáří i osudů zde bývá v průměru mezi 140 a 150. Číslo je to velmi proměnlivé; vždyť jen během pondělního dopoledne byli přivezeni čtyři noví chovanci.

Snad všichni zdejší psi – ať už v kotcích v Troji pobývají pár dní, pár měsíců nebo třena i pár let – ale měli v pondělí jedno společné: štěkali víc než obvykle. Také měli důvod; do obvykle poklidného chodu útulku přinesl rozruch den otevřených dveří spojený s přívaly zvědavých návštěvníků. Vesměs lidí usměvavých, tvářících se přátelsky, mezi nimiž nechyběli ani tací, kteří šustili pytlíčky s piškoty, případně i jinými psími pamlsky. Jiné to nebude ani na Štědrý den mezi 10. a 15. hodnou – v čase, kdy jsou návštěvníci rovněž vítáni. A podobně jako v pondělí bude fajn, když vezmou s sebou pytle s krmivem, psí pamlsky nebo i chovatelské potřeby, které nadělí pod stromeček u vstupu do areálu.

Jako v pondělí třeba rodina Jiřího Štýrského, která se dostavila s celou spoustou dárků. Nechyběly granule, piškoty a další pochoutky sloužící jako odměna ani třeba obojky nebo vodítka. Tohle musí být provozovatelé ochodu s potřebami pro zvířata! Kdepak, nic takového, vysvětlil Deníku Jiří Štýrský. Tohle všechno nakoupili jako dárek pro trojský útulek. „Jednoho psa jsme z útulku měli – ale prostě máme rádi zvířata," konstatovala hlava rodiny.

Každý pes je svébytná osobnost; výrazná individualita. Některý temperamentní, jiný naopak klidnější. To lze často poznat už při pouhém procházení chodbou mezi kotci; ani není nutné číst poznámky, které mají někteří hafani u svých jmen. A stojí tam i věci, které překvapí. Překvapivě dokonce hned několikrát lze číst shodné upozornění: pozor, leze přes ploty.

U psů je to podobné jako s lidmi. Některý jedinec je krásný, jiný už méně – i přesto to ale může být sympaťák na první pohled. A u některých se zdá, jak by se snad chtěli zalíbit. Kdo ví, možná někteří opravdu vycítili, že mají šanci získat víc než jen pár piškotů. Snad každý z návštěvníků dne otevřených dveří si všiml hned několika psů, u nichž by docela rád nechal otevřít dvířka kotce. Psů dělajících pověstné psů oči, ve kterých se odrážela otázka: hele, člověče, co kdybychom třeba odsud odešli společně?

I to je jedním z cílů dnů otevřených dveří, které pražští strážníci pořádají v trojském útulku o Vánocích pravidelně. Deník se tam setkal hned s několika návštěvníky, kteří o adopci pejska, jemuž by dali domov a získali věrného společníka, vážně uvažují. Vesměs se ale zatím přišli podívat, nechat si nějakého chlupáče představit – a popovídat s personálem. Ještě ale budou uvažovat, aby se rozhodli opravdu zodpovědně. S plnou odpovědností nejen vůči své rodině, ale i vůči zvířeti.

I tak je třeba před pořízením čtyřnohého kamaráda uvažovat. Na tom se shodují nejen zaměstnanci útulku, kteří vidí, jak u nich často končí psi, o něž páníčci péči nezvládli; zaskočilo je, že venčit je nutné nejen dnes, ale i zítra, ať je pátek, nebo svátek, slunečné počasí nebo padají trakaře. Deníku to jasně řekla i Marcela Baňasová, která přivedla vnoučka, aby se společně na chlupáče podívali. Opravdu se jen podívali. „Pejsek potřebuje lásku a čas – a je to závazek na 18 let. Takové rozhodnutí udělat nemohu. Chodím do práce – a teď mám na hlídání vnoučka," vysvětlila svoji situaci.

Kdyby podobně – a hlavně včas – uvažovalo více rodin, mohl být útulek podstatně prázdnější. Skutečnost je ale přesně opačná: po Vánocích psů ještě valem přibude. Naznačují to aspoň zkušenosti z minulých let.