Jak Deník před časem podrobně informoval, české úřady, ba i ty, které mají v popisu práce ochranu zvířat, se zachovaly doslova nepochopitelně. Štěňata měla být z jejich rozhodnutí jednoduše utracena.

Naštěstí díky několika lidem, kterým jde skutečně o blaho němých tváří, přežila. Deník po vydání původního článku zaznamenal nebývalé množství čtenářských ohlasů. A tak se redakce po necelém měsíci rozhodla zjistit, jak se nalezencům daří dnes.

Zachránkyně kvůli svým svěřencům téměř nespí

Nutno konstatovat, že díky nezištné a obětavé péči paní Dagmar Šimkové z jinonického útulku pro volně žijící živočichy, jež se jim stala druhou matkou, se mají více než skvěle. Dagmar Šimková skromně konstatuje: „Pejsci přežili svůj boj s nelítostným a hlavně tupým úředním šimlem."

Sama má kruhy pod očima. Posledních několik týdnů se totiž mnoho nevyspala, když pravidelně ve dne v noci štěňátka krmila. To vše za své. Bez nároku na jakoukoliv dotaci od kohokoliv.

Čtěte také: SLOUPEK: „Taky na to měla nárok"

„Překonali jsme krizovou dobu. Štěňata vesele vrtí ocásky. Už váží přes dvě kila, a když dostanou hlad, dají se do vytí a volají mě maminku," popisuje paní Šimková. Jako vždy je samozřejmě nablízku (a to třeba i ve 2 hodiny ráno) a spěchá smečku neposedů nakrmit.

„Pomáhá mi celá rodina. A pomoc rozhodně potřebuji, protože kromě štěňátek mám v péči ještě miminka ježků, rorýsů, kosů, slípku zelenonohou a tak dále," vyjmenovává.

Pejsky prý přičlenila mezi své četné svěřence proto, že jako záchranář a ochránce zvířat nemůže přenést přes srdce zbytečnou smrt jakéhokoliv zdravého mláděte.

Pomáhal i nadační fond Pes v nouzi

„Chtěla bych poděkovat paní vedoucí Nadačního fondu JV a JV Jitce Parisotové za to, že rychle reagovala a nakonec pro štěňata našla včas pomoc u mě. Ale můj dík patří především strážníkům v Jesenici za to, že neuposlechli doporučení paní inspektorky Ligy na ochranu zvířat a členky Ústřední komise pro ochranu zvířat paní Zuzany Semelové. Právě ona doporučila štěňata uspat. Pokud by ji poslechli, pak by se ke mně tehdy šestigramová psí miminka nikdy nedostala," vzkázala pohnutě přes redakci „psí máma" (podrobnosti o případu se dočtete níže pozn. red).

Paní Šimková neopomněla zmínit ani zásluhu Nadačního fondu Pes v nouzi. Právě ten nakonec poskytl základní materiální podporu. Na základě dojemného svědectví paní Šimkové Deník oslovil doktorku Jaroslavu Doškařovou, která drží veterinární dozor nad zvířaty, žijícími v péči paní Šimkové. „Poslední červencový týden jsem prohlédla sedm štěňátek. Byla v dobré kondici, výtečně živená, bez parazitů a nezjistila jsem u nich žádné klinické příznaky onemocnění, typických pro štěňata útlého věku. Rozhodně jsem neshledala ani jediný důvod k jejich navrhovanému utracení," shrnula Doškářová.

Připomeňte si příběh se šťastným koncem

Jesenice, Praha – Předposlední červencový týden našel náhodný kolemjdoucí sedm novorozených štěňat odložených v jednom z jesenických kontejnerů. S pomocí Nadačního fondu JVaJV, jenž podporuje zvířata v tísni, kontaktoval městský útulek v Troji. Odpověď útulku však byla překvapivá: Odvezte je na jesenický úřad.

Zatímco nadační fond sháněl pomoc jinde, městští strážníci v Jesenici, kteří převzali od nálezce prádelní koš se sedmi slepými štěňaty, kontaktovali inspektorku Ligy na ochranu zvířat a členku Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ) Zuzanu Semelovou. Její doporučení bylo však ještě překvapivější, navrhla totiž jejich uspání.

Pro štěňata se ale nakonec podařilo sehnat útočiště v soukromém útulku Dagmar Šimkové v Jinonicích.

Čtěte také: Štěňata z kontejneru bojují o život. Úřady je chtějí utratit

„Jsem rozhořčena, peníze jdou na nesprávná místa. Jednalo se o akutní případ a nebezpečí z prodlení. Městský útulek v Troji byl pro akutní pomoc opuštěným štěňatům nejvhodnějším zařízením, vzhledem k tomu, že má nepřetržitý provoz a vybavení na vysoké evropské úrovni, což je pro štěňata, která je nutné krmit každé 2 hodiny, ideální," sdělila Deníku Jitka Parisotová z Nadačního fondu JVaJV. „Když jsem volala do útulku, apelovala jsem na jejich morální a etické cítění. Žádala jsem alespoň o přechodnou péči, do druhého dne, než najdu něco jiného, setkala jsem se jen s odmítnutím a naprosto bezcitným jednáním" popsala dále.

Alibismus, nebo dobrý úmysl?

„Štěňata byla slepá, hladová, dehydratovaná a u kontejneru byla dlouho. Říkal to nálezce policii a ta následně mně. Doporučila jsem proto humánní způsob. Uspání veterinářem by bylo pro ně v tu chvíli nejmilosrdnější," komentovala Semelová, která si za svým stanoviskem stojí. „Každý útulek i každý veterinář potvrdí, že jsou situace, kdy je uspání milosrdnější než záchrana za každou cenu. Zvířatům ušetří spoustu bolesti," dodala s tím, že uspání umožňuje zákon na ochranu zvířat, jehož součástí je regulace populace. Nicméně nikdo nedokáže odhadnout, jak dlouho štěňata v kontejneru byla. Podle slov Dagmar Šimkové, která se o ně stará, se ale měla k světu, nestrádala a byla spokojená.

„Netrpěla žádnými bolestmi, ani dehydratací. Byla pouze hladová," ujistila. Dle názoru veterinářky Julie Kudláčkové v tomto konkrétním případě k utracení důvod nebyl. „Vždy je to ta poslední možnost," řekla.