Občas člověk mohl zapochybovat, v jaké zemi se nachází. Mnoho ulic po roce 1948 dostalo jména po ruských bolševicích. Své ulice měli v Praze kromě Stalina a Lenina také S. M. Kirov, Majakovskij nebo Kujbyšev.

Velkých ulic a významných míst, jako jsou náměstí, náplavky a mosty, se dotkla změna režimu nejvíc. Lidé si museli zvyknout nejen na nové, často krkolomné názvy ulic, ale pro Pražany to znamenalo i komplikovanou výměnu dokladů, kterou často už zažili v minulosti.

Někteří obyvatelé stále užívají staré názvy ulic 

„Nebylo neobvyklé, že lidé, kteří žili v centru Prahy, měnili doklady pětkrát až osmkrát za život," říká Martina Ptáčníková z oddělení onomastiky na Akademii věd.

To že se lidé úředně ze dne na den ocitli oficiálně v jiné ulici, ovšem neznamenalo, že si na nový název také zvykli. Příkladem je ulice Milady Horákové na Letné, kde prvorepublikový název Belkredka používají místní starší obyvatelé ještě dnes.

Nejdříve se změnily nejkřiklavější názvy 

Sametová revoluce v roce 1989 znamenala zatím poslední velký mezník v pojmenování ulic. „Během prvního roku se změnily ty nejkřiklavější názvy asi 40 ulic," vysvětluje Martina Ptáčníková. Proces, kdy byla z pražského uličníku odstraněna jména vnucená totalitním režimem, ale probíhal až do poloviny 90. let.

K některým změnám docházelo spontánně z iniciativy lidí. Takovým příkladem je náměstí Krasnoarmějců, které se přes noc proměnilo na náměstí Jana Palacha. Ke změně došlo způsobem, kdy lidé po revoluci vyšli do ulic a bolševický název sami přeškrtali. „Poté přibývaly další žádosti ke změně. Proto v prosinci 1989 vznikla Nezávislá skupina pro pojmenování ulic a veřejných prostranství. Tu tvořili vesměs dobrovolníci a jejich cílem bylo dodržet řád," uvádí pracovnice Akademie věd.

Nová jména stanic mají pouto k místopisu 

Jedny z prvních byly přejmenovány také stanice metra. Změny se nejvíce dotkly „rudé" trasy C, která byla příznačně otevřena jako první a stala se oslavou socialistického zřízení. K přejmenování tu došlo v osmi případech. Martina Ptáčníková vyzdvihuje fakt, že nové názvy zvýšily pouto stanic metra k pražskému místopisu. „Druhým společným rysem nových jmen byla absence jakéhokoliv ideologického příznaku, což přispělo ke stabilitě názvu," dodává.

Po roce 1989 se místům často vracely názvy, které nesly už za první republiky. Znova se v ulicích objevilo jméno T. G. Masaryka nebo Aloise Rašína. Některé komunistické názvy naopak novému režimu nevadily a zůstaly zachovány. Tak jak je to v případě ulic I. P. Pavlova, Sokolovská nebo nábřeží Ludvíka Svobody.

Stačí osobnosti umístit do ulice pamětní desku 

Přibývaly také ulice po těch, kterým komunistický režim ublížil. Příkladem je ulice pojmenovaná po filosofu Janu Patočkovi nebo političce Miladě Horákové.

Mají ale ulice dostávat jména po osobnostech? Touto otázkou se často zabývají nejen pracovníci Akademie věd. Podle některých by stačilo umístit do ulice pamětní desku. „Pak se totiž vyhnete tomu, že při změně režimu dojde k přejmenování ulice, což ve výsledku působí pouze zmatek," dodává Martina Ptáčníková.

Místopis pražských ulic. Infografika. Zdroj: Redakce

Čtěte také: Nábřeží Heydricha i Gottwalda. Jak se měnily názvy ulic?