Na starobylém domě, pocházejícím už z roku 1422, se domovních znamení vystřídal bezpočet. Nynější zlatý tygr, symbolizující sílu, ale i krutost a válku, se tu ocitl v roce 1713.

Pivnice v přízemí je doložena už k roku 1816, moc dlouho zde ale nepobyla, už ve třicátých letech 19. století ji totiž nahradila Šochova kavárna. Tu si oblíbila především tehdejší obrozenecká smetánka.

Co krok, to obrozenec

Před vchodem jste tak klidně mohli potkat třeba Josefa Kajetána Tyla a Františka Palackého, zabrané v družném hovoru, u stolků pak posedávali Karel Hynek Mácha, Karel Sabina, či František Ladislav Čelakovský. Malá vzdálenost od pomyslného srdce Čech, Staroměstského náměstí, učinila z kavárny ideální místo pro setkávání a obrozenecké intelektuální debaty.

Praha na vlastní kůži

V roce 1864 se za nového majitele Antonína Felbera opět začalo čepovat pivo. Ne jen tak ledajaké, nýbrž vyhlášené plzeňské, a to pouze do charakteristických černých korbelů. Kavárna se tak pomalu ale jistě opět proměnila v hostinec.

Ani po této velké změně sem nepřestaly docházet známé osobnosti. Častým hostem U Zlatého Tygra byl Jan Werich, Bohumil Hrabal, později Václav Havel a navštívil ho dokonce i předválečný francouzský ministerský předseda Édouard Herriot, který si přál zažít „opravdovou” Prahu na vlastní kůži.

Tady je Hrabalovo

Zmíněný Bohumil Hrabal ale patří k lidem, kteří zde zanechali největší stopu. Pravidelně totiž sedával u zadního stolu, až jej nakonec hostinský vyhradil jen pro něj. Později si známý spisovatel oblíbil salónek, kam za ním docházeli jeho obdivovatelé, včetně známých filozofů, jazykovědců a historiků. Setkávali se tu také příslušníci disentu. Spisovatele Vlastu Třešňáka dokonce zatkla státní bezpečnost přímo u stolu.

I během nového milénia je zde většinu času nacpáno k prasknutí a turistů přichází překvapivě málo. Za odpočinkem nebo tichým hovorem však raději běžte jinam. Zlatý tygr totiž připomíná hučící úl, což mu však pouze dodává na osobité atmosféře.