Hostinec U Pinkasů byl vůbec prvním místem, kde se zlatavý mok z Plzně, vařený od roku 1842, dal v hlavním městě dostat. O výtečném pivu připravovaném novou metodou spodního kvašení se doslechl i pražský krejčí Jakub Pinkas.

Vše odstartovala dvě vědra

Ten přitom sám ze západních Čech pocházel. Do Prahy se přistěhoval v první polovině 19. století a výhodným sňatkem podědil dům s výčepem v Perlové ulici.

Se svou ženou Kateřinou v něm provozovali první pivnici U Pinkasů, majitel měl však ve vrchních patrech i krejčovskou dílnu, kde šil mj. kněžská roucha pro nedaleký františkánský klášter.

V dubnu 1843 se Pinkas dohodl se svým přítelem, formanem Martinem Salzmannem, že mu přiveze dvě vědra onoho výtečného plzeňského piva. To mu tak zachutnalo, že se o vědra podělil se svými přáteli, a také se všemi drožkáři z okolí.

Všichni byli nadšení a Pinkas se tak rozhodl pověsit krejčovské řemeslo na hřebík a stát se hostinským na plný úvazek.

Pivnici zároveň přestěhoval do větších prostor na Jungmannově náměstí, kde využil díry v podlaze sousedního chrámu Panny Marie Sněžné a v podzemních prostorách uskladňoval sudy. V roce 1876 jeho syn Otto Pinkas přikoupil ještě sousední dům, a tak vznikla restaurace U Pinkasů, jak ji známe dnes.

Sedával zde výkvět národa

Od konce 19. století ji vlastnil rod Brabců, čemuž odpovídalo i jméno – Brabcova plzeňská restaurace u Pinkasů.

Klientela se rozrůstala o stále ctihodnější osobnosti: sedávali zde František Palacký, Josef Jungmann, za první republiky jste tu mohli narazit na prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, Jiřího Voskovce, Jana Wericha a později i na Bohumila Hrabala.

Zatímco pan Brabec čepoval pivo, paní Brabcová U Pinkasů vařila. Její kuchyně se stala tak proslulou a oblíbenou, že se zde podle některých jejích receptů vaří dodnes. Rodina v restauraci působila až do znárodnění v roce 1948, podnik ovšem fungoval i za éry socialismu.

Po roce 1989 uplatnili dědicové posledního majitele své restituční nároky a restaurace znovu otevřela své brány v plné slávě. Kromě staročeské atmosféry a výtečného piva láká na nevšední venkovní zahrádku, která je obehnána nedostavěnou zdí chrámu Panny Marie Sněžné.