close Tuzexy v Praze. info Zdroj: Deník zoom_in Ústřední výbor Komunistické strany Československa přišel s nápadem, jak odčerpávat západní měnu od cizinců, především diplomatů, a lidí pracujících v zahraničí už na konci 50. let. A už tehdy zazněly první obavy, že výměna valut za bony, přesněji tuzexové odběrové poukázky, otevře prostor pro černý trh a povede k takzvanému veksláctví.

To udělalo z Tuzexu obchod nejen pro lidi z diplomatických kruhů či prominentní soudruhy. Název Tuzex přitom vznikl jako zkratka pro tuzemský export. Původně se v něm totiž mělo prodávat luxusní domácí zboží.

Všudypřítomné fronty

„Manžel se jako vědec dostal v 60. letech dvakrát na roční stáž na americkou univerzitu. Tak jsme pak chodili nějaký čas nakupovat do Tuzexu. Hlavně luxusní potraviny, oblečení a také jsme si tam pořídili rádio značky Grundig, které nám vydrželo až do důchodu,“ vzpomíná paní Růžena.

Pak zdroj valut vyschl. „Přišlo mi nedůstojné kšeftovat na ulici s veksláky, a tak jsem raději stála fronty v obchodních domech na Václavském náměstí,“ popisuje Růžena.

Oblíbeným cílem žen, sledujících sem tam pronikající západní trendy, byl Dům módy na rohu s Krakovskou ulicí. Zručnější švadleny tady nakupovaly látky, ostatní číhaly, kdy přijdou třeba pletené svetry s flitry, které byly hitem 80. let.

Kaviár, ananasové kompoty či gruzínský koňak se daly zase čas od času „vystát“ v Domě potravin na rohu s Washingtonovou ulicí.

Ze západních značek kosmetiky se v centru Prahy daly sehnat Dior a Helena Rubinstein. Rtěnka nebo oční stíny od nich byly známkou skutečného luxusu.

Největší fronty se však koncem 80. let stály v obchodním domě Kotva na deodoranty Impulse, z nichž některé jsou dodnes k mání v drogeriích a vietnamských večerkách.