Soutěž má přimět mladé lidi například k úvahám o osobních postojích vůči migrantům a dobrovolnické práci, ale i celospolečenských možnostech Evropy a její roli při stabilizaci a rozvoji chudých zemí. Začalo se okresním kolem, nejlepší příspěvky prošly do krajských kol a vše vrcholí celostátním kolem.

Literární soutěž Otevřená Evropa.

1. místo: Adam Žůrek

Položíme-li si otázku jak bude vypadat česká a evropská společnost za 35 let, představuji si, že existuje pesimistická a optimistická varianta.

V pesimistické variantě jde o to, že budoucnost nebude růžová a v Evropě to bude vypadat jako v těch nejchudších částech světa. Evropa bude zmítaná válkami, lidé budou trpět bídou a hladem, protože bude přeplněná, ve většině států nebude fungovat skoro nic, jen pár nejbohatších bude mít v rukou moc a budou dále bohatnout z prodeje zbraní. Změní se klima , vymizí zimy a zmizí také pojmy jako slušnost, čest, pořádek, štěstí a spokojenost.

Naštěstí jsem ale optimista a věřím, že až mi bude 50 let, tak nebudu už tak starý, protože lidský věk se bude prodlužovat . Myslím, že už nebude existovat Evropská Unie tak, jak ji známe, to je asi dlouhodobě neudržitelné, místo placení spousta úředníků v Bruselu by mohlo existovat jedno počítačové centrum odkud by vše řídilo pár IT odborníků.

Také si myslím, že Unie už nebude tak úzce propojená jako dnes, protože vyspělejší státy přestanou chtít dotovat chudší státy, spíš si představuji takové nějaké koalice. Rozdíly mezi státy už se stejně setřou, protože jak celý svět cestuje, přijíždějí imigranti, tak už nebude existovat nikdo jako pravý Ital, Čech či Němec.

Národnosti a kultury se velmi pomíchají a rozdíly setřou, lidé nebudou xenofobní a většina se bude schopná domluvit anglicky. K placení se bude používat virtuální měna. Evropa bude mít slušně vyzbrojenou armádu, na kterou půjde nejmíň polovina všech příjmů z daní. Daně si myslím budou obrovské, ale zase zaručí blahobyt všem stárnoucím, nezaměstnaným obyvatelům Evropy.

Chtěl bych doufat, že se omezí příliv uprchlíků, a že naopak evropané jim pomohou v jejich zemích ukončit válku a pomoci jim nastolit podobný blahobyt jaký budou mít obyvatele Evropy.

Literární soutěž Otevřená Evropa.

2. místo: Tereza Marková

Sedmnáctiletá Hana Novotná má za sebou roční pobyt v Argentině, kde pomáhala v dětském domově. A tak jsme ji poprosili o rozhovor, abychom lidem přiblížili dobrovolné práce v zahraničí, Hana s tímto návrhem souhlasila s nadšením, byla ráda že může lidem povědět o těchto programech.

Co vás vedlo stát se dobrovolnicí?

Můj starší bratr odjel ve svých šestnácti na rok do Ameriky, když mi bylo šestnáct, tak mi rodiče nabídli stejnou možnost, ale já jsem se už rozhodla, že pojedu jinam. Víte, já už od malička ráda pomáhala lidem. A když jsem slyšela o tomto programu, tak jsem se rozhodla, že místo Ameriky si vyberu jiné místo, kde mohu pomoct.

Proč jste si vybrala zrovna Argentinu?

Pár dní jsem se probírala různými programy a vybrala jsem ty, které mě zajímali a na které mám potřebné schopnosti. Vybrané plány jsem si lépe pročetla a vyřadila ty, které se mi už tolik nelíbily nebo jsem se na ně nehodila. Nakonec mi zbyli čtyři, a tak jsem do těchto organizací napsala emailovou zprávu, po necelých dvou dnech mi na všechny odpověděli. Na tři programy jsem byla moc mladá. Ale na čtvrtý jsem byla dostatečně stará a hlavně oceňovali mé jazykové schopnosti.

Jak na váš plán reagovali rodiče?

Když jsem jim předložila svůj plán, tak byli hodně překvapení. Pár dní si rozmýšleli, jestli je to dobrý nápad. Nakonec usoudili, že kdybych jela do Ameriky, tak je to skoro to samé, jako jet do Argentiny. Takže souhlasili.

Byla jste před cestou nervózní? Bála jste se?

Byla jsem hodně nervózní, ale nebála jsem se, protože jsem věděla že je vše naplánované a není skoro nic co by se dalo zkazit. Ale z nervozity jsem se sbalila čtrnáct dní před odjezdem a skoro každý den jsem kontrolovala jestli mám všechny věci, co budu potřebovat sbalené. Nakonec jsem na nic nezapomněla, vše jsem měla jen dvou kufrech a batohu.

Líbila se vám Argentina po příjezdu?

Už před odjezdem jsem si udělala představu jaké to tam bude. Ale i tak jsem byla hodně překvapená, když jsem přijela. Atmosféra ve městě byla jiná, než kterou jsem kdy zažila, v jiných městech. Ta jedinečnost byla poznat hned na první pohled. Lidé byli jiní než jinde, na ulicích bylo vždycky živo. Hudba na ulicích byla vždy tak živá a úchvatná, byla vždy osvěžující a zlepšila mi náladu, jen co jsem ji vzdáleně uslyšela.

Jaká byla odezva ze stran dětí, když vás poprvé uviděli?

Lidé na mě byli milí a laskaví. Ale u dětí to bylo komplikovanější. Důvěru u mladších děti jsem si získala snadno a rychle, ale u starších to bylo těžší a trvalo to déle. Nakonec si mě oblíbili. Děti byli jiné než ty, které jsem kdy potkala. Nejtěžší bylo si dávat pozor na zmínky o rodičích, mohlo by se jich to dotknout a nemuseli by se mnou už nikdy mluvit a spolupracovat.

Jaký byl váš denní program?

Ráno jsem vstala okolo sedmé a oblékla se. Potom jsem šla na snídani, kde jsem pomáhala nakrmit nejmladší děti a přitom se sama najedla. Po snídani jsem pomáhala spolu s dalšími lidmi ve školce. Po obědě jsem pomáhala s úkoly, dětem kteří chodí teprve na základní školu. Když jsme se navečeřeli, tak všichni šli do svých pokojů a já měla čas se učit. Obvykle jsem chodila spát v deset nebo v jedenáct. O víkendech jsem děti hlídala, aby něco nevyvedli a mezitím jsem se učila. Měla jsem více času na studium. Občas jsem jela do blízké školy, kde jsem složila zkoušky na dálkové studium.

Byl pro vás odjezd zpět domů hodně těžký?

S dětmi jsem se jen z těží loučila, bylo to hodně těžké. Děti se kterými jsem se znala lépe, jsem se rozloučila samostatně, měla jsem je všechny moc ráda. Nechtěla jsem odjet, ale zároveň jsem se chtěla vrátit domů.

Chtěla by jste se do Argentiny vrátit? Nebo by jste se chtěla jet podívat někam jinam?

Ani jsem nepřemýšlela o tom jet někam jinam. Už když jsem odjížděla tak jsem věděla že se tam jednou vrátím. Domluvila jsem se s organizací že o prázdninách tam pojedu znovu, na dva měsíce, už se na všechny těším.

Literární soutěž Otevřená Evropa.

3. místo: Marie Bytomska

3. březen

Milý deníčku, nevím co to na mě dneska přišlo, ale začala jsem přemýšlet o tom, že bych se zapojila do nějaké organizace, nebo do nějakého programu dobrovolnictví a dobročinnosti v EU, když i tak nemám co dělat celé prázdniny. Alespoň bych vyzkoušela něco nového, měla nové zkušenosti, pomohla a neseděla jenom doma. Budu o tom ale ještě přemýšlet…

7. březen

Milý deníčku, trochu více jsem se již nad tím dobrovolnictvím zamyslela a položila jsem si pár otázek:

Proč dobrovolník? Kde v jakým státě EU? Na to jsem již našla odpověď, protože bych chtěla zkusit něco nového a zabít čas. Také bych to mohla mít zapsané v mém životopise.

Na jak dlouho bych se měla zapojit? Chtěla bych se zapojit tak na dva měsíce o velkých letních prázdninách , nebo na kratší dobu.

Komu bych vůbec chtěla pomáhat? Jaké organizaci? Tady už to bylo těžší něco vybrat. Brouzdala jsem po internetu, pročítala jsem si různé nabídky a akce společností a organizací. Všechny organizace měly jiné podmínky na přidání se, takže jsem některé organizace musela vyloučit. Nyní se už jenom rozhoduji mezi třemi organizacemi v ČR.

11. červen

Milý deníčku, rozhodla jsem se pomáhat lidem v finanční nouzi u nás v České republice.

Všude na zemi, včetně Evropy a EU se nachází rodiny s finančními a materiálními potížemi i nedostatky. Nemusím ani jezdit někam daleko nebo do zahraničí, protože i u nás v ČR se takovéto rodiny vyskytují. Jsou to rodiny, které mají hodně dětí, rodiny kde je problém s alkoholem nebo drogami, rodiny kde je jen jeden rodič. Tyto rodiny a hlavně děti potřebují třeba jenom běžné hygienické potřeby, pomůcky do školy a oblečení. Často si ani neuvědomujeme, že takové rodiny se u nás vyskytují a potřebují pomoc.

Proto jsem se rozhodla přidat se k charitativní organizaci Červený Kříž. Tato organizace pořádá sbírky peněz, oblečení, hygienických potřeb atd.

Začala jsem shromažďovat dětské oblečení, hračky, pomůcky do školy a jiné nezbytné prostředky. Poptávám moje známé, rodinu a přátelé jestli nemají nadbytek již pro ně nepotřebného oblečení, ručníků, hraček. Připravené tašky s věcmi vyzvedávám a odnáším do Červeného kříže. Kde se poté dále doručují potřebujícím.

Ve vlastním zájmu také vytvářím letáčky, prosící o pomoc, a rozvěšuji je na veřejné plochy nebo je házím lidem do poštovní schránky. Snažím se navázat s lidmi kontakt a povídat si s nimi o Červeném Kříži a o chudých rodinách potřebujících pomoc. Některé rodiny kterým pomáhám, znám osobně. Takže moje pomoc je ještě intenzivnější.

16. červenec

Milý deníčku, pomáhat je někdy vyčerpávající, dnes jsem toho stihla hodně, ale mám z toho dobrý pocit. Podařilo se mi vybrat hodně oblečení ve sboře, takže se těším až znovu uvidím rozzářené tváře malých dětí a členů rodin. Cítím se užitečná!

Literární soutěž Otevřená Evropa.