Bohuslav Pilný nevěděl, stejně jako řada dalších hráčů, jakým směrem se dál vydat. U fotbalu se však rozhodl zůstat, vydal se na dráhu trenéra. Nejdříve začínal v menších klubech, kde si dopoledne vydělával rozvozem pečiva. Teprve v roce 2014 přišla nabídka vést jako hlavní trenér Hradec Králové, kde působil až do letošního května.

Nyní se po odchodu Davida Vavrušky ujal žižkovské Viktorie. A přestože se současným kádrem a bodovou ztrátou může jen stěží pomýšlet na postup, o budoucnosti slavného klubu má jasno. „Žižkov do první ligy patří. Má to ale svůj čas,“ říká Pilný.

Tým Viktorie jste přebral po sérii tří porážek. V jakém rozpoložení se momentálně družstvo nachází?

Porážky se na něm tolik nepodepsaly, mužstvo není v tak špatném psychickém rozpoložení, jak by se mohlo zdát. Problémem jsou zranění, chybí nám i zkušení hráči. Trénujeme ve čtrnácti lidech, situace rozhodně není ideální. S absencí hráčů měla problémy i Sparta, která má na každou pozici náhradu. O to větší rána je to pro menší klub.

O víkendu vás čeká duel proti Ústí nad Labem, které je v tabulce až za Žižkovem. Je to příležitost se chytnout?

Jejich tabulkové postavení rozhodně není ideální. Na druhou stranu případným vítězstvím se dostanou v pořadí před nás, proto nás čeká těžký a důležitý duel. Mužstvo, které vyhraje, si do dalších kol velmi pomůže. Pro mě se jedná o seznamovací zápas, díky kterému poznám, jak na tom moji svěřenci skutečně jsou. 

Jaký vztah máte k Viktorii? Patří podle vás do první ligy?

Žižkov do první ligy jednoznačně patří, byl by jejím oživením. Všechno má samozřejmě svůj čas. Nebylo by rozumné klub tlačit do nejvyšší soutěže, když na to ještě není připravený. Zvláště po problémech, které tady byly. Viktorka má výhodu, že se jedná o pražský tým, který je hodně na očích, proto bude vždy snadněji shánět kvalitní hráče. 

Na špici druhé ligy zatím hrají Opava, České Budějovice a Třinec. Můžete jim letos při vší úctě k vašemu kádru konkurovat?

Letos asi bohužel ne. Stát se samozřejmě může všechno, ale již teď je bodový rozdíl výrazný. Kluby v popředí jsou rozpočtově jinde, navíc se jejich kádry tvoří již delší čas. 

Bylo pro vás angažmá v Praze jedinou variantou, nebo se objevily i jiné nabídky na trénování?

Možností bylo více, ale já hledal tu nejvíce smysluplnou. Když se objevila nabídka ze Žižkova, moc jsem neváhal. Chtěl jsem se dostat pryč z regionu, kde jsem byl už pomalu zaškatulkován jako trenér pro východní Čechy. Od května jsem od fotbalu odpočíval, příležitost z Viktorky byla ideální. 

Na jaře doma přivítáte tým, ze kterého vás v květnu odvolali. Budete brát souboj s Hradcem hodně prestižně?

Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Každý se chce proti svému bývalému klubu předvést, u mě to není jinak. 

Když se ohlédnete za svým hradeckým angažmá mohli se Votroci v lize zachránit?

Určitě to šlo. Měli jsme solidní podzim, přesto jsme tušili, že nás v jarní části nečeká nic jednoduchého. Během zimní přestávky jsme měli několik zraněných hráčů, kterým by pomohla lehčí operace. Nakonec jsme se ale rozhodli se zákrokem počkat a doufali, že jim jejich stav umožní hrát. Bohužel nastoupit nemohli a pro mě je to velké poučení do další trenérské kariéry. I přes nadějný náskok se náš bodový rozdíl tenčil a v Hradci se liga neudržela. 

Vaše odvolání přišlo po prohře s Teplicemi, kdy hráči na hřišti působili bez jakéhokoliv zápalu. Týmu jste se pokoušel neúspěšně dodat impulz i pomocí demolice hradecké šatny.

V novinách bylo mé vystoupení hodně přibarvené. Ve skutečnosti šlo o převrácený stůl a pár věcí letících vzduchem. Hráči na hřišti působili odevzdaně, tohle byl poslední pokus, jak je probudit. Snažím se být jako trenér klidný, někdy je ale potřeba zakřičet.

Během svých hráčských let jste byl úspěšný obránce. Projevuje se to na vašem stylu trénování?

Samozřejmě je lepší, když neinkasujete. Těžko jsem se mohl se svými týmy pouštět do gólových přestřelek. Mám rád agresivní fotbal, ale záleží na hráčích, které máte k dispozici. S Viktorkou bych chtěl hrát hodně kombinačně, ale obávám se, abychom tím nakonec nebyli nebezpeční sami sobě.

Kariéru jste zakončil v Liberci v roce 2005. Začal jste okamžitě trénovat?

Jako mnoho dalších hráčů jsem nejdříve nevěděl, co si dál počít. Postupně jsem si našel trenérské angažmá v nižších soutěžích. Tréninky probíhaly odpoledne, proto jsem ráno rozvážel pečivo. Vstával jsem ve tři hodiny ráno, nebylo to nic lehkého. V Hradci si pak ze mě dělali legraci. 

Největší úspěchy jste slavil právě v dresu severočeského klubu. Lákalo by vás jednou vést tým pod Ještědem?

Liberci stále fandím a sleduji práci lidí v klubu. Obdivuji práci trenéra Jindřicha Trpišovského, jenž dokáže každoročně se zcela jiným mužstvem dosáhnout na velké věci. Člověk má určité představy, líbilo by se mi tam tým jednou vést, ale na to je času dost.