Mimořádného sportovního klání běžců se zúčastnili jak sportovci, kteří prošli transplantací nějakého z orgánů, tak i zdraví závodníci z Česka, ale i ze zahraničí. Bylo mezi nimi i několik účastníků Evropského transplantačního kongresu ESOT 2007, který se koná v Praze do 3. října. „Jde o obrovské povzbuzení pro pacienty, kteří na svůj životodárný zákrok teprve čekají,“ uvedl v úvodu včerejšího závodu Štefan Vítko, přednosta Transplantcentra Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a předseda České transplantační společnosti.

Pro mnohé velká šance

Podobně vidí závod i jedna z transplantovaných Helena Ceplová. „Já jsem dnes tři čtvrtě roku po transplantaci ledvin a kdykoliv tohle někde uvedu, cítím, že lidé tuto informaci vnímají, jako by se dívali na někoho, kdo má zítra umřít,“ prohlásila vitální žena. Podle ní právě takovýto závod ukazuje, že transplantace není jakési umělé udržování při životě, ale regulérní šance na návrat do v podstatě normálního života. „Já dnes hraji golf, jezdím na kole, přednáším na vysoké škole, mám firmu…,“ udělala výčet svých aktivit Helena Ceplová. Jak dodala, omezení vlastně pociťovla a musela respektovat jen v pooperační době, která trvala dva měsíce. Pak už vše začala dělat podle svých slov plnohodnotně. O

stavech, které transplantaci předcházely, mluví jako o době, kdy zdraví bylo nalomeno tak, že vlastně cítila, že umře. Pak přišly dialýzy, tedy čištění krve, které nahrazovaly činnost nemocných ledvin a tím všechna omezení spojená s nutností na zákrok pravidelně docházet. „Víte, jde o to, aby lidé věděli, že transplantace je šance a ne nějaký démon a ti zdraví, aby vnímali transplantované ne jako raritu, ale jako normální lidi,“ vzkazuje Helena Ceplová. Podle posledního průzkumu agentury Factum Invenio je postoj Čechů k transplantacím vstřícný. V ohrožení života by cizí orgán přijaly zhruba tři čtvrtiny lidí, s principem transplantací souhlasí čtyři lidé z pěti.