„Jako malou mě trabantem vozil táta, než si naše rodina polepšila na wartburg a pak na Škodu 120,“ usmála se Ningerová, která se v sobotu zúčastnila srazu majitelů trabantů v Letňanech. Toho se zúčastnilo celkem 155 vozů vyráběných v bývalém východním Německu. Trabant pistáciové barvy koupila Ningerová za třicet tisíc na inzerát v Českých Budějovicích a říká mu Gabare. Zúčastňuje se s ním speciálních srazů majitelů historických aut, kterých je do roka přes deset.

Při 9. podzimní Trabandiádě o uplynulém víkendu si nejvíce užila spanilou jízdu přes celou Prahu na Džbán. Drahé náhradní díly Se svým duroplastovým krasavcem se ovšem podrobila také jízdě zručnosti s kelímkem plným vody na kapotě a potom podstoupila vědomostní kvíz o dílech na trabanty. S Gabare bodovala v soutěži o nejhezčí trabant. Vyhrála totiž v kategorii interiér a druhá skončila v kategorii klasik.

Trabantem po dálnici rychlostí i 110 km/hod

Na svém trabantu si Ningerová drobné opravy dělá sama a postupně chce na autě, se kterým jede po dálnici rychlostí až 110 kilometrů za hodinu a má spotřebu sedm litrů benzínu na sto kilometrů, provádět drobné úpravy, aby ho co nejvíc vrátila do původního stavu. „Moc toho není, ale chci tomuhle autíčku dát trochu jiný odstín a vyměnit pár drobností,“ plánuje. Shánět náhradní díly na auto z roku 1964 je podle ní dost těžké, navíc jsou velmi drahé. O své auto se bojí, a tak si kvůli němu dokonce pořídila garáž. Zatímco typ 600 má Ningerová pouze na zvláštní příležitosti, měsíčně najezdí přibližně 400 kilometrů se svým dalším trabantem vínové barvy, což je novější typ 601 z roku 1989.

Majitelka obchodu s hračkami jezdí s tímto více než dvacetiletým autem denně do velkoskladu a pro děti do školy. Dvanáctiletá dcera i osmiletý syn už mají o matčin trabant zájem. „Jednou ho po mě zdědí, ale za podmínky, že ho nikdy neprodají. Taková cennost musí zůstat v rodině,“ říká Gabriela Ningerová, která díky trabantu pozná lehce charakter lidí. „Kdo nad ním ohrnuje nos amámě za socku, ten mě už dál nezajímá.“