Staroměstské náměstí žije Vánocemi, jeho dominanta vánočně ozdobený smrk dohlíží od soboty jak na hemžící se davy turistů a stánkové prodejce, tak i na kulturní program, který se odehrává na přilehlém pódiu. Ve středu 4. prosince se na něm představila agentura Dobrý den z Pelhřimova, která v rámci tříhodinového odpoledního programu ukázala několik rekordů a kuriozit.

V rámci Dne rekordů a kuriozit si návštěvníci prohlédli například miniaturní betlém vyřezávaný ve skořápce lískového oříšku. „Betlém je z lipového dřeva, byl vyřezaný klasickou řezbářskou technikou a tradičními nástroji. Jeho autorem je Miloš Němec z Třemošnice," říká Miroslav Marek z agentury Dobrý den. Betlém měří na výšku 24 milimetrů, největší postava svatý Josef má pouhých dvanáct milimetrů, Ježíšek asi jen čtyři.

Kromě nejmenšího betléma se diváci seznámili také s betlémem poskládaným v lahvi nebo s největším slaměným betlém, který pochází z pražského Muzea Karlova Mostu. Všechny tyto rarity jsou součástí nového vydání České knihy rekordů, která obsahuje také kapitolu o betlémech. Členové sdružení Dobrý den ji pokřtili ve středu na Staroměstském náměstí.

close Kuriozity na Staroměstském náměstí zoom_in Fakír Petr Fiedor v rozhovoru pro Pražský deník říká:

Lehnout si na střepy je pro mě automatické jako to, že vy si ráno uděláte snídani

„Nehořlavý muž" Petr Fiedor z Tábora považuje sám sebe za fakíra a kaskadéra. Je také několikanásobný rekordman například udržel v ústech 30,03 sekundy hořící kostku pevného podpalovače nebo dokázal za jediný den zdolat v botách vysypaných skleněnými střepy vrcholy Sněžky, Řípu a Blaníku. Ve středu pokřtil na Staroměstském náměstí několik kapitol nového vydání České knihu rekordů, a to způsobem jemu vlastním pliváním ohně.

Co pro vás znamená oheň?

Už několik let pro mě znamená způsob obživy, ale také zábavu. Každé dítě si rádo hraje se sirkami, jenom mně to vydrželo až do dospělosti (smích).

Neobáváte se, že zde přihlížející děti vás v této činnosti budou napodobovat a popálí se?

Před tímto vždycky předem varuji a doufám, že rodiče dětem vysvětlí, že by to zkoušet neměly. Samozřejmě ale nemůžu ručit za každého…

Jak jste se k tomuto povolání dostal?

Já jsem původně strojní mechanik, normální práce mě ale neuspokojuje, je to pro mě stereotyp. Začal jsem se proto zabývat divadlem, posléze kaskadérstvím a přes to jsem se dostal až k fakírství.

Já jsem naprostý laik a to, co děláte, je pro mě nepochopitelné. Jak je možné, že vás to nebolí?

Nebolí mě to vůbec, jinak bych to nedělal (smích). Řídím se fyzikálními zákony, také mi pomáhá přirozená lidská odolnost a navíc mám posunutý práh bolesti. Součástí úspěchů je také trénink to, že jdu a lehnu si na střepy nebo na žiletky, je pro mě automatické asi jako to, že vy si ráno uděláte snídani.

Vlastníte několik rekordů. Máte v České republice velkou konkurenci?

Jak se to vezme, fakírů je hodně, ale není to pro mě konkurence (smích).

Máte roztomilé růžky, to je součást vaší image pro dnešní předmikulášský den?

V žádném případě. Já mám tento účes po celý rok a dokonce už i na fotografii v občanském průkaze.

Autor: Michaela Rozšafná