Naznačují tyto události, že se extrémně xenofobní a šovinistické postoje stávají společensky přijatelnější? I na to jsme se zeptali tajemníka Federace židovských obcí Tomáše Krause.

Antisemitismus je podle něj v Česku stále pro drtivou část populace tabu a situace je v tomto směru o mnoho příznivější než v západní Evropě. „Naše zkušenost ale bohužel připomíná, že důvod k určité nervozitě existuje vždy. A nemají ho jen Židé,“ uvedl v rozhovoru Kraus.

Myslíte si, že díky úspěchu strany SPD v parlamentních volbách se stává přijatelnější veřejná propagace xenofobie?

Částečně ano. A souvisí to i s tím, co se děje ve světě. Například se vzestupem nacionalistické strany Alternativa pro Německo. Její úspěchu je částečně logický do země přišlo přes milion nových lidí z velmi odlišného prostředí a mnoho místních se s tím nedokáže vyrovnat. Hledají proto řešení. Pro nás je to nepřijatelné, ale částečně pochopitelné. Horší je ale to, že se na tyto síly nabalují lidé s vysloveně nenávistnými hlasy, které si donedávna buď nechávali pro sebe, nebo je ventilovali anonymně na internetu.

Je to určité otevření dveří těmto lidem do politiky. A podobně vidím případ SPD. Není to podle mě a priori antisemitská strana. Působí ale jako magnet pro lidi s latentně antisemitskými názory, jaké ze sebe nedávno vypustil jejich silně podroušený funkcionář ve sněmovně.

Existuje antisemitismus nebo hrozba jeho výskytu i v českém politickém mainstreamu?

Česká situace je naprosto specifická. Pořád jsme tady ještě v době, kdy pro minimálně 90 procent společnosti je antisemitismus nepřijatelný. Na rozdíl od západní Evropy, kde se podobně jako v muslimském světě stále častěji klade rovnítko mezi Izrael a Židy a na vzestupu je tam hnutí bojkotu Izraele.

To vychází hlavně z levicových proudů. Naopak některé pravicově nacionalistické strany se s námi snaží navazovat kontakty třeba francouzská Národní fronta. V Evropském kongresu Židů jsme ale přijali usnesení, že s těmito subjekty nebudeme spolupracovat, ačkoliv je nedáváme naroveň například k německým neonacistům.

Monitorujete nějak systematicky projevy antisemitismu v ČR?

Ano. Každoročně jsme k tomu monitoringu vydávali zprávu. Za loňský rok jsme to nezvládli, protože systém prochází změnami. Další zpráva s pomocí externích zdrojů by měla vyjít za letošek. Obecně monitorujeme tištěná a internetová média, zdrojem informací jsou ale i členové nebo sympatizanti jednotlivých židovských obcí. Typicky upozorňují třeba na urážlivé graffiti někde na nějakém zapadlém hřbitůvku. To jsou věci, které se v novinách neobjeví.

Jaké jsou nejčastější typy antisemitských projevů, které registrujete?

Jednoznačně přibývají antisemitské stereotypy na internetu. Ten trend je zřejmý zhruba od roku 2014. Někteří kolegové považují za zásadní impulz k tomu prezidentskou kandidaturu Jana Fischera. V letošním i minulém roce byl nárůst zachycených antisemitských komentářů na internetu v řádu desítek procent. Naopak už několik let neevidujeme žádný případ hrubé slovní nebo fyzické agrese.

V minulých letech jsme sledovali jenom internetová média, teď se začínáme zaměřovat i na sociální sítě a spolupracujeme v tom s jedním odborníkem. Anonymita těchto sítí pochopitelně přitahuje i antisemity. Ale celkově je to pořád u nás možná nejlepší v celé Evropě. Třeba v Británii odhalují na sociálních sítích desítky urážek denně. U nás je to mnohem méně. Pokud jde o nedávný odporný pamflet adresovaný magistrátu, tak na něm je patrné, že ho psal primitiv. Taková věc je ale opravdu výjimečná objeví se tak jednou za deset let.

Podnikáte proti verbálnímu nebo písemnému antisemitismu právní kroky?

Jde o míru konkrétního prohřešku. Věřím, že ve většině případů jde o důsledek nevzdělanosti nebo osobní frustrace, případně i určité klukoviny, pokud jde o náctileté. Právní kroky činíme v případech, kde už je patrný zlý úmysl. Třeba nabádání k násilí. A většinou jsme v tom úspěšní. Teď ještě čekáme na výsledek v případu, který se týká pana Bartoše a jeho řeči u hrobu v Polné.

Hodně by v tomto směru měla pomoct definice antisemitismu, kterou letos schválil Evropský parlament. Je to nezávazný dokument, ale jednotlivé země mají možnost ho zařadit i do legislativy. Já osobně ty hrozby nepřeceňuji, ani nepodceňuji. Naše zkušenost ale bohužel připomíná, že riziko existuje vždycky. U Židů to nicméně většinou nekončí, ale začíná. Důvod k určité nervozitě proto nemáme jen my, ale vlastně všichni.