Práce městské policie je možná všechno, jen ne nudná. „Občas se stává, že se na nás veřejnost obrátí s neuvěřitelnými i paradoxními žádostmi. Místy máme dokonce podezření, že se jedná o nějakou skrytou kameru,“ řekla mluvčí městské policie Irena Seifertová. „Někdy se nedaří něco vyřídit, jindy se něco rozbije, nebo se člověk dostane do tak bizarní situace, že se jí pak zdráhá uvěřit,“ dodala.

Občané se na tísňovou linku 156 obracejí z různých příčin. Někdy dost nezvyklých. Jako třeba: „Dobrý den, tady v areálu krčské nemocnice pobíhá slon.“ Jakási paní vznesla poněkud problematický požadavek: „Dobrý den, jsem krajně nespokojená s tím, jak v kadeřnictví ostříhali mého syna, mohl by sem někdo přijet?“ Občas zazní něco k zamyšlení: „Dobrý večer, chtěl bych se zeptat, zda se dá splachování po 22 hodině považovat za rušení nočního klidu.“ A nechybí ani s dobrým úmyslem podané podněty: „Sousedův pes vydává každý večer opravdu podivné zvuky. Určitě ho tam týrají. Zakročte prosím.“

Někdy jsou rozuzlení překvapivá

„Každé i to sebezvláštnější oznámení musí strážníci řešit.  A tak mají bizarní telefonáty často ještě bizarnější rozuzlení,“ řekla Irena Seifertová. „Například slon po krčské nemocnici opravdu pobíhal. Utekl z poblíž stojícího cirkusu. Chlapec byl opravdu prapodivně ostříhán, ale objednávka zněla jasně. A týraný pes? Sousedé oznamovatele byli jen trochu více hluční při postelových radovánkách,“ vysvětlila mluvčí.

Ani uživatelé facebookových stránek městské policie nezůstávají za telefonickými oznamovateli pozadu. „Dobrý den. Prosím o odtažení klubka kabelu. Parkuje bez povolení,“ což jistě stojí za prověření.

Objevily se trochu zmatené dotazy: „Proč nikde není vidět, co se stalo s kočkou odvezenou do útulku v Měcholupech? Vy jste jí odvezli na smrt. Proč? Tohle už fakt není možné. Vždyť máte chránit nás bezbranné a naše zvířata. To děláte i s lidma, když se vám nelíbí? To máte nějaký azyl pro ztracené lidi a tam si doktor vybere, koho nechá žít a koho vymaže?“ nebo: „Dobrý den. Hlaste, prosím, stav pand v centru Prahy. Je dnes bezpečno?“ A některým pisatelům stačí jen prostě uvést věci na pravou míru: „Tvl měšťáků fakt fanda nejsem.“ Na vysvětlenou pro starší a pokročilé: Tvl = Ty vole. 

Tři příběhy z terénu 

Nic se ale nevyrovná službě v terénu. Na tom se všichni shodnou. Tam občas nastávají situace, za které by se nemusel stydět ani scénárista bláznivé komedie.

Jako třeba když kolem půlnoci projížděla hlídka městské policie svou obvyklou trasu centrem Prahy. Ulice byly v podzimním sychravém počasí skoro prázdné a tak si strážníci okamžitě povšimli mladého muže stojícího u okraje vozovky. Na první pohled bylo jasné, čím se zaobírá.

Městští policisté vystoupili z vozu a zamířili k mladíkovi. Oznámili mu, že i když močí do kanálu, stále porušuje vyhlášku o veřejném pořádku. "Zanechal tedy svého protiprávního jednání a poněkud nejistě, vzhledem k situaci v jaké se ocitl, se pustil do hledání dokladů. Během chvilky byla občanka na světle, během další zase v temnotách. Nešťastníkovi totiž doklad vypadl z ruky a spadl přímo do kanálu, který mu před chvílí sloužil jako pisoár," vyprávěl člen hlídky.

Kanál byl mokrý nejen od deště

Mladík se s vytřeštěnýma očima okamžitě vrhl k zemi a pokoušel se víko kanálu zdvihnout. Trvalo hodnou chvíli, než mu došlo, že mokré víko je nejen příliš těžké, ale hlavně není vlhké zdaleka jen od deště.

Nešťastný výraz, který se objevil mládenci v okamžiku pochopení ve tváři, muže zákona dokonale odzbrojil. Podali mu ubrousky, poskytli číslo na městské služby a vydali se k vozu, aby pokračovali v přerušené hlídkové činnosti.

Nebo když na Smetanově nábřeží hlídka evidentně překvapila dva dealery drog. Z dotazů, které jim strážníci pokládali byli muži hodně nervózní a pořád se ošívali. Po chvilce to jeden z nich nevydržel, rozběhl se k zábradlí a do řeky hodil několik malých pytlíčků. Záměr ale nevyšel. Důkazy se místo toho, aby zmizely v hlubinách, chytily do víru a kroužily na vodní hladině.

Rozbitý motor

Strážníci nelenili. Zatímco jeden zůstal se zadrženými, druhý přeběhl na druhou stranu řeky a poprosil místního loďmistra, aby ho svezl pro drahocenné důkazy. Ten ochotně souhlasil. Asi by si to býval hodně rozmyslel, kdyby věděl, že se v půlce řeky zasekne motor.

Běžná kontrola dvou podezřelých se rázem fatálně zvrtla. Zatímco drogy dál pokojně kroužily na hladině, byl jeden muž zákona unášen neovladatelnou lodí dolů po Vltavě a druhý, ve společnosti dvou rozesmátých dealerů, tomu mohl jen bezmocně přihlížet ze břehu. Někdy se to prostě nepovede.

Odstraňování botiček patří k rutinním zákrokům. Tento případ se ale stal tím, co opravdu nikdo nechce zažít na vlastní kůži.

Když strážníci dorazili na místo, majitel vozidla měl náladu asi jako někdo, kdo dostal botičku. A to ještě netušil, co bude následovat. Postupně přihlížel tomu, jak zařízení nejde sejmout jednomu z mužů zákona, pak druhému, pak zase prvnímu. Jak se marným úsilím kroutí a lehce při tom klejí.

Nemístné otázky

Musel skousnout ujištění, že přijede nasmlouvaná technická služba, i následnou omluvu, že služba není dostupná. Jako prostor pro zlepšení jistě strážníkům poslouží zkušenost, že během dalších, stále bezvýsledných pokusů o odstranění, bude příště lepší si odpustit otázky, zda dotyčný pospíchá a podobně.

Příjezd pohotovostního zámečníka sice botičkové martyrium ukončil, ale dalšího fanouška si městská policie, i když ne vlastní vinou, asi neudělala.

Strážníci jsou úřední osoby, které v uniformě reprezentují město, pomáhají, často se dostávají do nebezpečných situací a nikdy by neměli ztratit tvář. Ale … přeci jen jsou to pořád „jenom lidi“. Tak na to nezapomínejme a popřejme jim všechno nejlepší a hodně štěstí v novém roce!