Setkání se zdravotníky byl silný zážitek už jen proto, že se člověk během domácího vězení s nikým nepotkává. Příjezdu odběrového vozu předcházel telefonát. Poněvadž nemůžu vykročit na krok ven a zdravotníci nemohou vstoupit ke mně do bytu, proběhl výtěr z nosohltanu u vchodových dveří našeho činžáku.

Ještě že okolo v tu chvíli nikdo nešel, člověka v obleku připomínající kosmický skafandr se štítem by se asi polekal. Ale možná by se zasmál jeho kulatým brýlím, pod štítem měl nasazené podobné jaké nosíval John Lennon.

„Postavte se ke zdi, opřete o ni hlavu a chvíli vydržte,“ sdělil mi zdravotník. Do nosní dírky mi postupně nacpal několikacentimetrovou tyčinku a pořádně s ní zacloumal. Fuj!

Cítil jsem ji až u kořene nosu. Ucuknout nebylo kam. No, bolestivé to přímo nebylo, zažil jsem však už příjemnější věci. Na řadu přišla ještě druhá dírka a za tři minuty bylo po všem.

Tlak v nose cítím ještě teď. Snad mi pomůže teplý čaj a dutiny brzy uvolní. Alespoň do té doby, než mě opět navštíví zdravotníci.