Stojí klobásky na Václaváku za to, aby tu stánky stály věčnost? Nabízí Letná vedle úchvatných panoramat i dobré občerstvení? Stojí za to dát si v Grébovce místní víno? Proč je u stánku na Dejvické věčně plno? A lze si v Riegrových sadech vedle odpočinku dopřát i něco na chuť?

Kdo někdy nešel po Václavském náměstí kolem místních vyhlášených stánků s klobásami? Voní či smrdí (jak chcete) tady už od první republiky. Když je v roce 2008 chtěl pražský magistrát zrušit, tisíce lidí podepsaly petici, aby stánky na náměstí zůstaly. Přes den se tu stravují hlavně turisté, kteří chtějí ochutnat jednu z vyhlášených pražských klasik. V noci, obvykle když je k tomu patřičná nálada, tady už asi – byť ne třeba zrovna na klobásu – zavítal skoro každý z nás.

Pražský deník vyslal na místo toho nejpovolanějšího: Sporťáka Michala Kávu. Klobásy zná z ligových stadionů a extraligových kluzišť lépe než většina průměrných smrtelníků, takže mazlavé speciality z Václaváku podrobí neúprosné kritice.

Jana Horáka zase zaujal stánek na Dejvické, kolem kterého je pořád plno. Je to proto, že jsou tu vysokoškolské koleje, konečná metra, přestup na autobusy, linky na letiště… Nebo skrývají stánky nějaké gastronomické překvapení?

A konečně, prozkoumali jsme také tři místa, která jsou častým cílem volnočasových aktivit. Alespoň se tak prezentují. Riegrovy sady jakožto ideální útočiště pro rodiny s dětmi. Grébovka, jeden z mála vinařských rájů v pivní Praze očima vinaře z Moravy. A samozřejmě, Letenské sady. Místo, kde není problém přinést si své zásoby a polehávat do noci. Ale co když zásoby dojdou? Jakub Krupka otestoval, zda místní bufet s občerstvením ukojí vaše potřeby. (ole)

Klobásy na Václavském náměstí? Pozor, kloužou!

Václavské náměstí – Klobásy u tradičních stánků na Václaváku? Budu-li parafrázovat jeden ze slavných Cimrmanových výroků, mohl bych napsat „Klobásy dělají dobré, to nemohu říct“…

Vzhledem k tomu, že v redakci zastávám funkci sporťáka a celé víkendy trávím na sportovních akcích, tak klobása a pivo tvoří veliký podíl mého jídelníčku. Proto se stavím do role kritika, který může porovnávat.

Vybral jsem si stánek u Vodičkovy ulice, a když už jsem na Václavském náměstí, tak výběr byl jasný - Václavská klobása. Následné chvíle poměrně rozesmály okolo stojící turisty, protože jakmile jsem na klobásu sáhl, tak mi vyjela z ruky jak namydlená a skončila na zemi. Měl jsem k ní asi o metr blíže než opodál stojící retrívr, ale proti jeho bleskové reakci jsem byl bezmocný.

Šel jsem si pro druhou a hořkým úsměvem jsem opětoval větu prodavačky, že jsem tu první tedy smlsnul hodně rychle. Po předchozí zkušenosti jsem Václavskou klobásu chytil o poznání pevněji a tentokrát mi nevyjela, jen jsem si spálil prsty.

Za „pajdu“ jí bylo poměrně dost, ale zkrátka co se týče klobás, tak jsem určitě jedl řadu lepších. Její větší velikost jakoby byla úměrná nižší chuti. Nebyla vyloženě špatná, ale zkrátka… Taková naprosto běžná klobása, kterou si můžete dát kdekoliv jinde.

A přestože pouze zdánlivě najedený retrívr se se svým smutným pohledem dožadoval přídavku, zhltnul jsem ji celou a hlad zahnala. A to je to hlavní, svůj účel tedy bezezbytku splnila. Chuťové pohárky se zkrátka musí hýčkat někde jinde.

Hladovým turistům, kteří se chtějí mezi návštěvou památek rychle nadlábnout, přijdou klobásy u pověstných stánků na Václaváku vhod. Ale pozor, kloužou! (mk)
Na Dejvické se snídá od pěti

close zoom_in Nezapomněli jsme něco? Kartáček na zuby, holení? A doklady, hlavně doklady! Jistě jsou vám podobné výjevy povědomé, pokud si věci na cestu také vždy balíte na poslední chvíli. Letadlo vám letí sice až v půl deváté, ale cestovka po vás chce, abyste byli na letišti už v půl šesté, nebo, lépe přímo v pět.

Aby se člověk včas vypravil z domova, musí vstát nejméně ve tři ráno. Když dorazí prvním ranním metrem nebo poslední noční tramvají na Dejvickou, už mu kručí v břiše, protože na snídani pochopitelně nebyl ráno čas. Teď ale do příjezdu autobusu 119 zbývá ještě čtvrthodinka, a tak by něco dobrého na zub přišlo vhod. No, dobrého…

Stánky stojící na chodníku při západním výstupu ze stanice metra Dejvická s nenajedenými ranními ptáčaty či s pozdními nočními flamendry počítají. Jsou tu hned tři, vlastně čtyři, ale ten čtvrtý vám v případě hladu není moc platný, ledaže byste chtěli jíst kytky. Ale pozor, mají v něm i docela slušný výběr třetinkových lahví sektu. Stánek má ale ze všech nejkratší provozní dobu – od 7 do 20 hodin.

To sousední stánek s pečivem – myslím, že se honosí přívlastkem domácí, ale na produktech to není moc znát – má otevřeno od 5 do 19. I zde nějaký ten alkohol v prodeji najdete, ale výběr pečiva je opravdu pestrý: housky, rohlíky, žemle, hvězdičky, vše v bílém i tmavém provedení, dále sladké pečivo, slané tyčinky atd. Sám jsem vyzkoušel škvarkovou placku za deset korun a nebyla marná, hlavně ovšem čerstvá.

V obou krajních stáncích kraluje klasická nabídka: klobásy, smažák, párek v rohlíku, anebo hamburger, cheeseburger a další variace žemlí
s kouskem „tepelně opracovaného“ mletého masa. Na výběr je i káva (Turka nebo nesku?), čaj, limonády, minerálky atd. Nechybí široký výběr pití (i tvrdého) a cigaret.

Na tepelně opracované mleté v housce za 34 korun opravdu nemám chuť, a tak zkouším kávu – turka, neboť nesnáším „nesku“ a „kapavku“ tu nemají. Kávu dostanu v kelímku, skoro pálí do rukou – v zimě to přijde vhod, ale v létě? Ochutnám a otřesu se, přidám jednu smetanu, druhou, dva cukry, výsledek pořád hrozný. Ale kdybych pospíchal s prázdným žaludkem na letiště a už mi jela stodevatenáctka, tak by mi to asi bylo jedno. A na to zřejmě majitel všech čtyř stánků spoléhá – tedy až na ty květiny. (hor)
Riegrovy sady: posedět při pivu se dá, i když zrovna prší

Jedna z největších zahrádek skoro v samém centru metropole je schopna za slušné ceny hostit i v nepřízni počasí. A ta je pro letošní léto bohužel velmi typická.

Procházkou ze Seifertovy ulice od stanice tramvají 26, 5 a 9 se lze dostat na zahrádku v Riegrových sadech po velmi strmém kopci. O to lépe pak chutná desítka Gambrinus natočená z pípy napoprvé.

Překvapivým zjištěním bylo, že se obsluha u stánku nebojí natočit zlatavý mok za 29 korun do sklenice. Umělé kelímky zmizely, možná proto, že počasí zase tolik k venkovnímu posezení nelákalo a návštěvníků bylo méně.

Rozlehlé slunečníky kryjí hosty před sluncem, ale hlavně před deštěm.

Sortiment z nápojového lístku je schopen uspokojit i náročnější vinaře, protože nabízí vína z oblasti Znojemska.

Snad jen jedno mínus „kontrola z Deníku“ zaznamenala. V nabídce drobností k jídlu chyběly dobře propečené klobásky či naložené hermelíny. K pivu se tak daly uždibovat jen oříšky či smažené brambůrky. (eis)
Víno z Grébovky překvapí i návštěvu z jižní Moravy

close zoom_in Je tak trochu těžké ho najít. Platí to o celé Grébovce, která je jediným vinohradem v centru metropole na světě, i o místním víně. Ale když si sem jednou najdete cestu, obvykle se rádi vracíte. A pokládáte si otázku, proč je místní areál mezi Pražany mnohem méně navštěvovaný než třeba taková Letná.

Jeden důvod je jasný: Ač je odsud impozantní výhled na novější zástavbu Prahy, s Letnou a historickým centrem na dlani se to nedá srovnat. Na druhou stranu, tento handicap velmi rychle vyváží úhlednost celého areálu a váš případný kladný vztah k vínu. Pohled na majestátní Gröbeho vilu na kopci posetém vinicemi jako by vás z Prahy odvál někam do kraje kolem Bordeaux.

Kamarád z jižní Moravy, který se poněkud víc než já vyzná i v pivu, sice pochválil místního bernarda za slušných 33 korun. Ale jinak jsme se shodli, že je hřích nedat si tady místní víno.

close zoom_in Musíte pro něj ovšem do viničního altánu. V blízkém pavilonu vám sice nabídnou též slušné rozlévané klasiky, mezi něž patří Müller Thurgau, Frankovka nebo Rulandské modré, ale při ceně 60 korun za dvě deci standardního moravského jakostního už má člověk tendenci počítat.

Zato v altánu si můžete vybrat hned z osmi místních odrůd. Máte-li ovšem štěstí… Při mé včerejší návštěvě všechny na skladě nebyly. Nabídka začínala čtvrt litrem Müllera za 35 korun a končila u Rulandského šedého a modrého za 77 korun. Z méně obvyklých odrůd tu můžete narazit na červený Dornfelder nebo bílý Hibernal.

Co je podstatné: Hrozny tu sice nedosahují takové cukernatosti jako na jižní Moravě, víno je lehčí, ale chuťově velmi příjemné. Praha je možná městem piva, ale víno z vinohradu přímo v centru metropole má také své kouzlo. (ole)
Opájet se nejenom pivem? Na letenské zahrádce ano

close zoom_in Krásnější výhled na Prahu stověžatou je snad jenom z Hradu. Jenže na pivní zahrádce ve stínu stromů a Letenského zámečku si ten pohled můžete okořenit. Čím? Samozřejmě pivem. Máte dvě možnosti. Do skla od noblesního „zámeckého“ číšníka, nebo do kelímku od usměvavé dívky z maringotky opodál.

Ale „kelímková volba“ má své výhody. S kelímkem se můžete posadit tak říkajíc do první řady popíjejících pozorovatelů úchvatného panoramatu matičky měst.

Dalo by se říci, že zdejší posezení je jako stvořené pro nenáročné požitkáře. Ne, to není protimluv. Na zahrádce sice nedostanete vybraná jídla ani nápoje. Jste ale v přímém kontaktu s Prahou.

close zoom_in Schází se tu nejrůznější společnost. Jako první na zahrádku přicházejí maminky, korzující letenskými sady s kočárky. Střídají je odpolední bruslaři a skateři, prahnoucí po osvěžení po sportovních výkonech nejen u „Stalina“. Vedle nich se tu zpravidla objeví i několik pouličních malířů či fotografů. Nu a když se stíny začínají prodlužovat, lavičky a stolečky se začínají zaplňovat „letními štamgasty“ i turisty. Kdo je místní, vždy tu narazí na nějakého známého. Pivní zahrádka, přezdívaná mezi Pražáky „na jedničce“ je zkrátka ideálním místem pro „sraz“ ve dne i v noci. Stačí jen dojet tramvají před stadion Sparty a překonat planinu, uprostřed níž zeje obří kráter Blanka. Komu nevadí příkré stoupání, pak může nabrat tempo už dole u řeky na Nábřeží kapitána Jaroše. Na takového dobrodruha už na Letné nečíhá Stalinova obří „fronta na maso.

Může se ovšem těšit na půllitr piva za třiatřicet, případně dvojku vína za čtyřiatřicet. Nealko nápoje jsou tu o něco levnější a něco malého k zakousnutí se tu také najde.

V pivní zahrádce nerušíte noční klid. Zavíračka je sice hodinu před půlnocí, ale to je jen formalita. (jfk)