1/3

Konference TedxPrague, jejíž letošní ročník se uskutečnil s podtitulem Krásný Nový Svět v sobotu 4. listopadu v pražské Foru Karlín, je nezisková iniciativa, která se snaží sdílet zajímavé nápady a příběhy. Vznikla v roce 2009 v licenci globální nadace TED (zkratka z Technology & Entertainment & Design), která existuje od roku 1984. Na pražském setkání se představili ve třech programových blocích čeští i zahraniční inovátoři, jež nějakým způsobem začali svou prací přetvářet veřejný prostor kolem sebe.

Když vás donutí život

Zatímco první blok přednášek se věnoval zejména techologiím, v druhém zaznělo vyprávění hned o několika silných osudech lidí, kteří se stali inspirací pro ostatní jednoduše proto, že je k tomu donutila jejich životní situace. Dokonce taková, kterou si ani dobrovolně nevybrali. 

Fotogalerie: Konference TedxPrague 2017

To byl konkrétně příběh novináře Petra Třešňáka z Respektu, který spoluzaložil občanské sdružení propojující lidi s autismem a podílel se na vzniku filmu o autistických dětech Děti úplňku právě proto, že má sám autistickou dceru.

"Když se před 11 lety narodila, definoval mé povědomí o autismu film Rain Man. Že autisté jsou sice lidé zvláštní, ale zajímaví a vybavení mnoha mimořádnými dovednostmi. To je ale podoba vysokonfunkčního autismu. Nízkofunkční autismus, při němž dochází k nerovnoměrnému vývoji mozku a atypickému zpracovávání vstupů, se projevuje jinak. Jeho výsledkem je často problémové chování, tito lidé projevují agresi či sebeagresi," řekl Třešňák.

Toto chování se podle jeho slov začalo rozvíjet i u jeho dcerky, která přestávala spát, začala ztrácet kontakt s okolím a ve finále se i sama tloukla do hlavy.

"V jejích šesti letech jsme ji museli hospitalizovat. Bylo to mé životní dno, nic horšího jsem nezažil. Dorotka byla v holé místnosti vybavené kamerami připoutaná k lůžku a my začali přemýšlet, že to nezvládneme. Nemohli jsme vůbec spát. Uvažovali jsme, že péči o Dorotku někdo převezme. Tak jsem zjistil že se dá jít ještě níž, protože žádné místo, které by naši dceru převzalo, jednoduše neexistovalo. Centra byla přeplněná a nedalo se do nich dostat. Takže nám došlo, že se budeme muset postarat sami," popsal toto období novinář.

Rodina začala budovat systém asistentek i kamarádských služeb, který se nakonec vyvinul až ve "střední firmu". "Podařilo se nám díky tomu, že i při její vnitřní situaci je Dorotka relativně spokojené dítě. A zjistili jsme přitom, že toto naše řešení umožnily do značné míry naše příjmy a že velká většina rodin si je dovolit nemůže Začali jsme ty rodiny hledat, dostali se ke 140 z nich a slyšeli příběhy, kterým bych nevěřil, že se mohou odehrávat – že jsou to lidé, kteří neměli 26 let dovolenou, že nevycházejí z domu, že spí jen tři hodiny denně. Je to paradox doby, v níž žijeme. Sociální systém nám má pomáhat, ale těm, kteří pomoc nejvíce potřebují, pomáhá nejmíň," uvedl Třešňák.

Příběh se svou dcerou však i přesto považuje za jedno z největších obohacení, jakého se mu v životě dostalo. "Uvědomil jsem si, že Dorotka může dát svému okolí dát něco, co běžně nedostáváme. Reaguje na věci jinak, ale umí být bezprostřední a zrcadlit to, v čem žijeme. Proto s ní mnoho lidí chtělo najednou trávit čas. Vytvořila kolem nás pole solidarity. Sílu vybudovat pole emoční i fyzické solidarity mají jenom krizové životní situace. Je to poklad, ale k jeho vykopání potřebujete lidi. A těm lidem potřebujete dát najíst a napít a vytvořit kolem nich dobrou náladu, aby je pořád bavilo kopat," uzavřel novinář, jehož vystoupení vyvolalo na konferenci snad vůbec největší ohlas.

Hotové to nebude nikdy 

S příběhem o tom, co dokážou každodenní pozvolné kroky (který by mohl sloužit jako motto celého projektu), pak vystoupil podnikatel Jan Školník z Broumova. Šlo o projekt oživení broumovského kláštera. Jan Školník je šéf rodinné firmy na výrobu filtračních a izolačních materiálů Hobra – Školník. Továrnu pro tento projekt koupil spolu se svým otcem v Broumově před dvaceti lety. Dnes firma zaměstnává zhruba stovku lidí.

"Prvních pět let ve firmě bylo velice intenzivních. Pak ale vyrostla a bylo potřeba instalovat profesionální management. Věděl jsem, že noví kolegové budou potřebovat čas a prostor pro vlastní růst, a rozhodl jsem se poodstoupit a dát jim čas naučit se věci správně. Sám jsem tak získal víc času a rozhlédl jsem se kolem sebe. Objevil krásný region s barokní krajinou a v té krajině v té době ztichlý barokní benediktinský klášter."

V Broumově Školník rozpoznal podle svých slov místo s potenciálem pro plný a klidný život mezi sympatickými lidmi a s krásným kulturním vyžitím. Vlastní realita ale s touto vizí moc neladila. Broumov byl součástí regionu s řadou sociálních problémů, lidé z něj odcházeli nebo ztráceli naději. 

"Takovou věc nezměníte jedním střihem. Jedinou cestou je klidná cesta každodenní práce a jednoho malého kroku za druhým. Začali jsme s klášterem," popsal začátek postupného oživování Broumova podnikatel.

arrow_left Předchozí
1/3
Další arrow_right