Smíchovská Tatrovka dodala pražskému Dopravnímu podniku za posledních padesát let celkem 892 tramvají typu T3. Kromě toho bylo do Prahy dodáno v rámci takzvaného exportního souběhu dalších 292 tramvají typů T3 SU a T3 SUCS. Celkem se tedy jednalo o číslo 1184.

Praha však není jediným městem, kde „Té trojka" přepravovala denně desetitisíce lidí. V roce 1988 byl tento legendární vůz městské hromadné dopravy zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejpočetněji vyrobený typ tramvají na světě. V letech 19621989 jeho výrobce dodal do 47 světových měst neuvěřitelných 13 713 tramvají.

Čtěte také: Štítíte se usednout v tramvaji? Pomohou dřevěné sedačky

Čelními tvůrci tramvaje T3 byli František Kardaus jako autor designu a Antonín Honzík, hlavní konstruktér vozů T3. Dnes jezdí po Praze přes 600 různých modifikací vozů T3, pod rozvinutými označeními, případně modernizované vozy tohoto původního návrhu. Zcela vyřazena už je nejstarší varianta T3, se kterou se pražský dopravní podnik nadobro rozloučil v loňském roce.

Ve čtvrtek 15. listopadu ale vyjela historická tramvaj T3 z vozovny Střešovice na okružní jízdu Prahou. Mohli jste prožít podobný rituál, jaký byl před padesáti lety zcela běžný. Až do roku 1974 mohli cestující v tramvajích T3 potkávat průvodčí, kteří seděli za pokladnou. Z tohoto důvodu se mohlo nastupovat jen předními dveřmi.

Mezi pamětníky, kteří proslulou T3 řídili jako první, patří i jeden z jejích spoluautorů Pavel Flajšhans.

„V západním světě byly tramvaje na daleko vyspělejší úrovni a T3 se tomuto standardu i v tehdejších podmínkách velmi přiblížila," říká autor a jeden z prvních řidičů jubilejních tramvají. „Je nutné ji vnímat v kontextu toho, v čem jsme tenkrát žili. Pracoval jsem v systému dopravního podniku na mnoha pozicích. Byl jsem jedním z realizátorů průzkumů cestování po městě v šedesátých letech, podle kterého se měnil a zdokonaloval stávající systém. A dnes vidím, že se rekonstruují tramvaje a zdokonalují se srovnatelně s dřívějšími snahami."

Rozhovor s Pavlem Flajšhansem, autorem a řidičem prototypu proslulé „Té-trojky"

Pavel Flajšhans nastoupil k Dopravnímu podniku hlavního města Prahy v roce 1951. V té době také studoval Vysokou školu železniční. Od roku 1952 se podílel na vývoji nových prototypů tramvají. Pracoval v desítkách oddělení a na různých postech v systému pražského dopravního podniku, v oddělení technické kontroly, výzkumně-vývojovém pracovišti městské dopravy nebo v oddělení rozvoje dopravního podniku na systému „podpovrchové tramvaje". Nejenže stál u zavedení tramvaje typu T3, ale také seděl, protože ji během zkušebních jízd v terénu, tedy v pražských ulicích, řídil.

V čem byla tramvaj T3 lepší než předchozí prototypy?

Byla přibližně o 70 centimetrů delší a o 10 centimetrů širší, což je ve voze opravdu moc. Tedy bylo uvnitř více prostoru. Měla lepší elektrickou výzbroj, topení pro cestující i řidiče, místo žárovek měla zářivkové osvětlení a po všech stránkách byla technicky dokonalejší.

Byl jste u jejích prvních zkušebních jízd?

Ano, byl. Až do osudného 7. března 1962, kdy došlo k mé bouračce. Pode mnou se prohodila výhybka a odbočil jsem doleva, aniž bych chtěl. Ne vlastní vinou jsem nešťastně naboural do sladovnického vozu, jehož obsah se rozletěl po celé křižovatce Radlická Plzeňská, přímo před „Tatrovkou". Od té doby tramvaji T3 přezdívali „Ječmínek" a já jsem díky ní získal mezi spolupracovníky titul „Král Ječmínek".

To je až pohádkové. Ale jak to tehdy dopadlo ve skutečnosti?

Byl jsem zraněný a dlouhou dobu mě potom dávali v nemocnici dohromady. Z tohoto důvodu jsem znovu už nejezdil.

Jaké jsou ve srovnání s T3 dnešní typy tramvají ?

Nejnovější jsou dva typy vozů, oba od Škodovky. Ten starší, 14T, je bohužel jednak nepohodlný pro cestující díky podélnému sezení a úzké uličce. Potom o jeho nízkopodlažnosti se dá diskutovat. Technické řešení způsobuje opotřebení kolejnic a velký hluk při projetí obloukem. Je to neekonomické. Novější typ 15T podvozkového vozidla je podstatně dokonalejší. Byl by to docela dobrý vůz, kdyby byl dokonale výrobně provedený. Ale padají mu například kola. Je pro provoz náročnější, protože je počítačově řízený a má velmi sofistikovaný softwarový systém. Což je naopak třeba docenit.