Tapírův odjezd se odkládal kvůli silným mrazům. Tentokrát Zoo Praha naplánovala jeho odlet na úterý 13. března. Než se Punťa seznámí s novou samičkou, čeká ho ještě dlouhá cesta.

„Příprava na transport probíhá už zhruba rok. Musí se zahájit komunikace s příjmovou stranou, vyřídit povolení, celkové vyšetření a ošetření vůči parazitům. Až poté se určí čas odletu a příletu zvířete,“ popsal přípravy před samotným transportem Roman Vodička, hlavní veterinář Zoo Praha.

Poletí sám

Tapírek bude naložen do boxu a z domovské zoo bude autem převezen na letiště do Amsterodamu, odkud teprve poletí na Tchaj-wan. Více než 24hodinovou cestu stráví Punťa ve speciálně upravené přepravní bedně.

„Zvíře musí mít po celou dobu cesty komfort. Box proto musí být dostatečně velký, zabezpečený proti útěku i proti tomu, aby si Punťa ublížil. Zvíře musí mít možnost se napít a nakrmit, Box musí zároveň splňovat podmínky letecké společnosti, která ho přepravuje,“ vysvětluje Vodička a dodává, že zvíře poletí běžnou linkou pro pasažéry v normálním přepravním prostoru. I přes to, že se tapír neclí, tak bude muset projít na Tchaj-wanu celní kontrolou jako klasická zásilka

Punťa bude mít doprovod pouze z Prahy do Amsterodamu, cestu letadlem musí zvládnout sám, až na letišti si ho převezmou zaměstnanci Zoo Taipei. Na cestu v boxu byl tapír připravovaný, aby nemusel cestovat v celkové narkóze. Pražská zoo přesto zvažuje, že mu před cestou dá zklidňující preparát, aby nebyl tolik vystresovaný.

Co ho čeká? 

Punťa odchází na základě doporučení koordinátora chovného programu tapírů čabrakových. V novém domově ho uvítá partnerka. „Není důvod se obávat, že se s vybranou samicí nesnese. Ostatně je i otázkou umu chovatelů, aby dokázali vytvořit podmínky pro spojení zvířat,“ ujišťuje kurátor savců pražské zoo Pavel Brandl.

Vzhledem k tomu, že se tapíři dorozumívají pískáním, frkáním a pachovými stopami, což je mezinárodní komunikační schéma, nejsou obavy, že si páreček nebude rozumět.

Punťa je stejně jako každý malajský tapír mírumilovný tvor s lekavostí koně a silou malého nosorožce. Velmi oblíbený je i pro svou přátelskou, zvídavou povahu. „Je zábavné sledovat, jak blbne venku ve výběhu, skáče přes překážky, nebo se nechává krmit. Kdyby mohl, nechal by se krmit k prasknutí. A moc rád se taky nechává drbat. Při správném drbání si lehne na zem a nastaví břicho,“ popsal chovatel Ota Melichar.