„Líbánky jsem strávil v Československu,“ říká po letech s úsměvem. Se svým plukem hlídal až do začátku listopadu sovětské stíhací jednotky na vojenském letišti v Milovicích. Do Československa vjel se svou četou o síle deseti tanků, které ještě pamatovaly druhou světovou válku. Dva z nich se cestou rozbily a mladý důstojník Oratowski se v Mcelích při zastávce vynucené technickou závadou seznámil s místními mladíky. „Řekl jsem jim: ‘Dejte mi adresy, až tahle hloupá válka skončí, tak si popovídáme.‘ Napsali je na los od loterie, který jsem si dlouhá léta schovával.“ Do Mcel se opravdu po letech vrátil.

V roce 1970 jako zaměstnanec s.p. Rybářství – V. Šilhán vpravo v okně, vlevo doc. ing. Miloslav Král, CSc. (později také signatář Ch77).
Věnek Šilhán: Povedu sjezd KSČ, ale budete mě poslouchat

Vojenskou službu v Československu popsal jako monotónní, živo prý bylo v Milovicích jen v noci. „Strach má velké oči. V té úplné tmě, která panovala na letišti, stříleli každou noc všichni do všeho.“ Češi jim za to přestřihávali různé kabely a jednou uspořádali celodenní „koncert“ vytí psa. Za účast v invazi převzal po návratu osobní poděkování polského ministerstva obrany. „Nic to pro mne neznamenalo. Největší radost byla, že jsme se vrátili domů a že jsme nemuseli zasáhnout,“ říká.

Zdroj: Youtube

Tadeusz Oratowski byl jedním z 28 tisíc polských vojáků, kteří pobývali od 21. srpna do začátku listopadu 1968 v Československu společně se sovětskými, bulharskými a maďarskými vojáky. Východoněmecké jednotky se účastnily jen symbolicky. Své vzpomínky popsal barvitě v knize 1968. Tankem do Československa a vyprávěl je i pro Paměť národa. Jeho svědectví zazní také v dokumentárním filmu Okupanti z donucení, který vznikl s podporou Česko-polského fóra. Snímek můžete zhlédnout 9. září v 17 hodin v kině Ponrepo, po promítání následuje debata s tvůrci a historikem Danielem Povolným.

Markéta Reszczyńská, Paměť národa