Ještě na počátku 20. století patřil sýček mezi naše hojně rozšířené sovy, od té doby ale jeho počty dramaticky klesly. Může za to především změna zemědělské krajiny, v níž jsou sýčci doma. S intenzivním obděláváním hospodářské půdy leckde zanikla její pestrost a tím přišli sýčci, ale i spousta dalších živočišných druhů, o svá útočiště.

„Další nebezpečí pro sýčky představují různé vodní pasti, jako jsou bazény, sudy na dešťovou vodu a jiné vodní nádrže s hladkými stěnami. Ve snaze napít se do nich sýčci často spadnou, po hladké svislé stěně se nemají jak dostat ven a utonou,“ vysvětlila mluvčí Lesů hl. m. Prahy Petra Fišerová.

Nebezpečí číhá i ve vertikálně postavených úzkých rourách, do kterých sýčci s oblibou zalézají, ale z nichž se již po hladkých stěnách zase nedokážou dostat ven. V současnosti je sýček zařazen na seznam kriticky ohrožených druhů. Na území České republiky se vyskytuje pouze posledních 100–130 párů. Titulem pták roku tak chce Česká společnost ornitologická upozornit na smutný osud této malé sovy.

Posel smrti?

Přestože je sýček jednou z našich nejmenších sov, je rozhodně tou nejzvědavější. Koluje o něm i pověst. „Zvědavé sýčky snadno přilákají třeba světýlka, například rozsvícená okna, která září do noci. A protože celou noc se dřív svítilo hlavně u lidí těžce nemocných, záhy lidé sýčky začali vnímat jako posly špatných zpráv a smrti,“ popsala Fišerová.

Pověru navíc přiživoval i jejich táhlý hlas, který jako by voláním „půůůjď“ přímo lákal do záhrobí. Není se ale čeho obávat, výskyt sýčka obecného opravdu nemá s úmrtností nic společného. Ve starověkém Řecku se ovšem sýček těšil úplně jiné pověsti.

Lidé k němu vzhlíželi jako k posvátnému ptákovi, který doprovázel bohyni moudrosti a boje Pallas Athénu. Vojenští stratégové s sebou vozili sýčky i na válečná tažení. Protože vidět sýčka při bitvě se považovalo za dobré znamení, velitelé občas jednoho z nich vypustili, aby svým vojákům dodali odvahu k boji.

Útočí i na člověka

Kromě zvědavosti je další sýčkovou výraznou vlastností jeho odvaha. Ačkoliv není o moc větší než kos černý, při obraně hnízda se nebojí zaútočit ani na člověka. V Praze sýčka na rozdíl třeba od puštíka obecného či kalouse ušatého jen tak nepotkáte.

„Přesto se jeden sýček objevil v minulém roce i v naší Záchranné stanici hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Koncem srpna jsme přijali do péče sýčka ze Zbraslavi. Naštěstí byl ale pouze otřesen poté, co ho pravděpodobně odhodil poryv větru od projíždějícího auta, a tak se v naší péči nezdržel dlouho a ještě téhož dne jsme ho vypustili zpět do přírody,“ uvedla mluvčí pražských Lesů.

Pokud byste se se sýčkem chtěli setkat tváří v tvář, můžete se na něj podívat v zookoutku v Malé Chuchli. Voliéru samice Sisiny a jejího partnera Fandy nemůžete minout. Rozhodně patří mezi ty nejhlasitější obyvatele Chuchelského háje.