Se světovým skautingem má do budoucna velké plány. Místo stávajících 40 milionů členů by rád do devíti let viděl 100 milionů. Proč se mu nelíbí jeho skautská přezdívka Netopýr a za co chválí český skauting? Se světovým náčelníkem jsme se bavili o jeho skautských začátcích i Vánocích v Portugalsku.

Příjezd světového skautského náčelníka je pro české skauty výjimečnou záležitostí. Jaké je to pro vás, byl jste už dříve v Česku a v Praze?

V České republice jsem byl už čtyřikrát nebo pětkrát. V Praze jsem potřetí. Přijel jsem jak kvůli skautingu, tak na dovolenou. S českým skautingem jsem ve spojení už skoro deset let. Byl jsem tu i s přáteli a rodinou, strávil jsem zde několik víkendů. Neznám Prahu zvlášť dobře, ale velmi se mi tu líbí. Ačkoliv je zde mnoho turistů, je podle mě rozhodně jedna z měst, které si stále zachovávají lidskou tvář. Právě proto je z mého pohledu tolik atraktivní. Doufám, že to není naposledy, co tu jsem.

Liší se Praha od portugalských měst?

Malé rozdíly tu určitě jsou. Když ale zavítáte do hlavního města Lisabonu, najdete podobně velké budovy. Staré centrum města není tak koncentrované, jako tady v Praze, je trochu roztaženější. Nežiji v Lisabonu, ale byl jsem tam nedávno. I Lisabon má svou lidskou tvář jako Praha. Je to velmi příjemné a útulné město. Lidé jsou milí. Češi, kteří přijedou do Lisabonu, budou podle mě mile překvapeni.

V Praze jste tentokrát pouze na skok. Měl jste během víkendu čas prohlédnout si vánoční město?

Upřímně, neměl. Dorazil jsem v pátek odpoledne. Večer jsem strávil na hotelu prací. Sobotní program byl velmi nabitý. Prošel jsem pouze letmo centrem města. Viděl jsem trhy, byly ohromující. Prošel jsem se i po druhé straně řeky, klidnější částí města, která je také velmi pěkná.

Předvánoční čas má svá specifika, stejně jako vánoční svátky v různých částech světa. Jak slavíte Vánoce v Portugalsku?

Ta nejdůležitější část se odehrává večer 24. prosince. Celá rodina se sejde pohromadě. Nejíme kapra, ale tresku, což je v Portugalsku velmi tradiční pokrm. Zbytek už je stejný, jako všude stromeček, dárky. Katolíci v noci chodí na půlnoční mši. Lidé na venkově většinou po mši zapálí před kostelem dřevěné poleno. Zůstávají venku, povídají si a pijí víno. Oheň hoří celou noc až do rána. Ve městech se tato tradice nedrží. Lidé zůstávají doma a o půlnoci otevírají dárky. Dříve se otevírali až druhý den ráno. Děti si ale vynutily dárky hned o půlnoci, kdy začíná nový den. Vánoce jsou velmi hřejivou částí roku, protože se schází celá rodina. I ti, kteří žijí v zahraničí, se na Vánoce vracejí domů.

Přesunu se k vašemu poslání. Řídit světovou organizaci, která má 40 milionů členů, musí být velmi náročné. Jaké jsou povinnosti předsedy Světové skautské komise?

Jsem předseda zhruba dvacítky spolupracovníků z celého světa. Naší prací je činit správná rozhodnutí týkající se celé skautské organizace. Mluvíme o organizaci se 40 miliony členy, kteří pocházejí z více než 200 států a území z celého světa. Je to velmi velká vlajková loď. Naším úkolem je udržovat v rámci této obrovské kulturní rozmanitosti jednotu našeho hnutí. Dbáme na dodržování zásad, která jsou společná pro všechny naše členy. Samozřejmě je jasné, že věnovat se skautingu znamená něco jiného v České republice a něco jiného na Taiwanu, v Argentině nebo kdekoliv jinde. Základem jsou ale naše společné zásady. Úplně nejlépe je to asi pochopitelné, když řeknu, že jsme taková správní rada, která se stará o celou světovou organizaci skautů.

Jak rada funguje?

Scházíme se dvakrát do roka. Rozhodujeme o hlavních zásadách a také o tom, jak bychom mohli z naší pozice podpořit jednotlivé národní skautské organizace. Právě na národní úrovni se vše odehrává. Snažíme se zavádět systém, postupy, pořádáme různé události, sháníme zdroje, vydáváme knihy a tak podobně. Snažíme se, aby díky tomu mohly národní organizace rozvíjet svůj program a své aktivity. Naší rolí je skrze dobrá rozhodnutí pomáhat a podporovat národní skautské organizace, tak jako teď tady v České republice.

Jaké jsou hlavní zásady, které se snažíte po celém světě prosazovat?

Naší misí je přispívat ke vzdělávání mladých lidí. To je naším naprosto jasným cílem a chtěli bychom se ujistit, že tomu všichni rozumí. Skauting mladým lidem nabízí řadu volnočasových aktivit, které jim poskytnou cenné zkušenosti. Získají nové schopnosti, dovednosti. Díky nim jsou pak lépe připraveni, aby se stali aktivními občany. Abychom lidem zajistili správné vzdělání, využíváme soubor hodnot, které jsou podle nás univerzální, globální. Setkáte se s nimi všude ve světě. Abychom mohli fungovat jako organizace, potřebujeme mít zavedené určité standardy, jako je demokracie, nebo transparentnost. Všichni je musí splňovat, aby se mohli stát členy rodiny, jak skauty rádi nazýváme.

Říkal jste, že světová skautská organizace sdružuje více než 200 národních organizací. Kolik států jste už stihl vy osobně navštívit?

Ještě předtím, než jsem se stal členem světové organizace, jsem působil v Evropském skautském výboru. V této pozici jsem navštívil spoustu států. Poprvé jsem se takto dostal i do České republiky. V současnosti je toto má první návštěva jednotlivé národní organizace jako předsedy světové skautské organizace. Samozřejmě jsem se zúčastnil velkého počtu událostí, konferencí a tak podobně, tohle je ale první návštěva jednotlivé země. Když to shrnu, celkově jsem už navštívil zhruba kolem padesáti států.

To je úctyhodné číslo. Být předsedou takto velké organizace přináší také velkou zodpovědnost. Co je vaším cílem?

Nedávno jsme jako organizace odsouhlasili novou vizi našeho hnutí. Stalo se tak během loňské světové konference ve Slovinsku. Podle této vize bychom se chtěli v horizontu devíti let stát vedoucí světovou organizací, co se týče vzdělávání mladých. Chceme v té době dosáhnout počtu sto milionů členů. To je náš cíl pro příštích devět let. Vyzýváme proto všechny naše členské organizace, aby nabíraly nové členy a rostly. Chceme se v takové míře rozrůst, protože věříme, že to, co děláme pro mladé lidi, pro mladé skauty je velmi užitečné. Věříme, že jsou lépe připraveni čelit všem životním výzvám, že se z nich stávají lepší občané. Věříme tomu, co děláme, a chceme proto oslovovat další a další mladé lidi. Právě Česká republika je velmi dobrým příkladem toho, jak se může národní organizace rychle rozrůst.

Můžete to přiblížit?

Během semináře jsem se dozvěděl, že český skauting se za posledních devět let rozrostl o třicet procent. Čeští skauti jsou na opravdu dobré cestě.

Mladí skauti svého náčelníka na rukou nosí. João Armando Gonçalves s českými skauty.

Čeho byste chtěl ve své pozici dosáhnout vy osobně?

Mým největším cílem jako předsedy světového výboru je samozřejmě v první řadě udržet jednotu celého skautského hnutí. Na to se zaměřuji od počátku. Dalším pak je vytvořit podmínky k růstu pro nás jako organizaci a světové hnutí. Nejde o to, abychom měli sto milionů členů, než skončí mé předsednické období, ale aby se hnutí významně rozrostlo. Chtěl bych vybudovat organizaci, která má pevné základy, významné postavení a dokáže podporovat své členské organizace na té základní národní úrovni.

Co pro vás osobně znamená být skautem?

Úplně jednoduše to znamená velmi důležitou věc, že jsem schopný přispívat a tvořit lepší svět. Je to jedním z našich hesel. Opravdu upřímně věřím, že jako skaut můžu přetvářet věci kolem sebe, mohu mít pozitivní vliv na celou společnost, mohu přispívat svému okolí. O tom je přesně skauting. Jsme hnutí, které umožňuje měnit společnost k lepšímu. Děláme to jednak skrze mladé lidi, kterým poskytujeme vzdělání a jejich osobní rozvoj. A pak také připravujeme místní projekty, které pomáhají v jednotlivých komunitách. V některých částech světa je to obzvláště důležité. Skauti dokáží pomoci tam, kde toho například vlády jednotlivých států nejsou schopné. Probíhají tam opravdu smysluplné skautské akce.

Jaké konkrétně?

V některých zemích se skauti starají například o ohrožené děti. Nabídnou jim možnost stát se skauty místo toho, aby žily a pracovaly na ulici. Nabízíme jim základy vzdělání, což je pro ně velmi přínosné. V jiných zemích zase skauti pomáhají s následky přírodních katastrof. Sázíme stromy. Máme projekt, ve kterém sbližujeme Palestinu s Izraelem. Podobně fungujeme i v Africe. Snažíme se k sobě přivést lidi, kteří spolu dříve bojovali. Běží celá řada skautských projektů, které se opravdu snaží přispívat ke světovému míru a posouvat svět k lepšímu. Pro mě osobně znamená skauting, že mohu pomáhat tvořit lepší svět.

Proč jste se jako chlapec rozhodl vstoupit do skauta? Je to ve vaší rodině tradicí?

Kdepak. Ve skutečnosti, jsem byl prvním skautem v naší rodině. Vstoupil jsem do klubu, když mi bylo třináct. Byl jsem zvědavý. Procházel jsem jednou kolem skautské klubovny ve městě, odkud pocházím. Slyšel jsem, jak se lidé uvnitř baví. Bylo tam opravdu veselo. Křičeli, zpívali. Zaujalo mě to a byl jsem zvědavý, co se tam děje. Hned jsem ale dovnitř nešel. Vrátil jsem se ještě několikrát, až jsem přivedl několik svých přátel a řekl jsem jim, že bych to rád okouknul, o čem je vlastně ten skaut.

Máte tři děti. Následují vaši cestu a staly se skauty?

Celá má rodina je skautská. I svou manželku jsem potkal mezi skauty. Mé tři děti také chodily do skautu. V současnosti je skautem už jenom můj nejmladší syn. I ostatní ale byly dlouhá léta aktivními skauty. Mé starší děti skautingu zanechaly, když opustily domov a šly do jiného města na vysokou školu.

Jak se vám líbil český skautský Mikulášský seminář?

Velice jsem si ho užil. Zastávat takto vysokou funkci občas znamená, že musíte trávit spoustu času na konferencích a oficiálních setkáních. Jednou za čas opravdu potěší, když se dostanete do kontaktu s mladými skauty a pocítíte tu energii. A přesně toto jsem v Praze zažil. Z těch devíti set mladých lidí sálala ohromná energie. Cítil jsem se tu proto velmi dobře. Byl jsem rád, že jsem jim mohl přiblížit plány celé naší organizace a předat jim některé své myšlenky.

Co jste se snažil skautům předat, jaké hodnoty jsou podle vás důležité?

Mohl jsem jim ukázat, že jsme všichni členy jedné velké rodiny a to je podle mě dalším z našich úkolů. Zdejší mladí nejsou jenom českými skauty, ale patří do větší celosvětové rodiny, ve které je spousta dalších lidí, kteří jsou velmi rozdílní. Máme různé kultury, rasy, náboženství, muže, ženy a tak dále. Pocit sounáležitosti je hlavně v dnešním světě velmi důležitý. Neměli bychom se uzavírat ve své bublině, ale naopak se otevřít ostatním. Včera jsem dostal příležitost přesně tohle zdejším mladým ukázat. Měl jsem náročný program, ale stálo to za to. Lidé byli velmi přátelští. Dodalo mi to energii.

Jaká je vaše skautská přezdívka?

V Portugalsku nedostáváme přímo libovolné přezdívky. Vždy se musí jednat o zvíře. Říkáme tomu totem. Přezdívku získáváme už v dětství. V té době, teď už ji nepoužívám, jsem dostal jméno Netopýr. Děti mají rády záhadné věci. Dostal jsem ji také proto, že jsem během dospívání opravdu miloval jeskyně, lezl jsem dovnitř. Měl jsem rád tmu. Ostatní si řekli, že Netopýr bude to pravé jméno pro mě. Tak jsem ho přijal. Ale jak jsem říkal, moc často tohle jméno nepoužívám.

Zní to, jako by se vám moc nelíbilo…

Vlastně to docela sedí, hodí se ke mně. Jenom se mi zdá, že netopýr není zrovna nejhezčí zvíře.

Jaké byste upřednostnil?

Nemám žádné konkrétní nejoblíbenější, ale třeba koně. Netopýr je ovšem v pořádku. I on je v přírodě užitečný.

Je skauting oblíbený v Portugalsku?

Velmi oblíbený a má silné postavení. Máme kolem osmdesáti tisíc členů v zemi s deseti miliony obyvateli. Lidé aktivně spolupracují. Skauting zde má své stálé místo. Máme přes tisíc místních klubů. Skauting má na lokální úrovni mnohem vyšší cenu. Jak skauti odrůstají, přivádějí své děti, které se také přidávají. Což je znakem toho, že lidé si cení práce, kterou děláme. Mezi dospělými máme také spoustu dobrovolníků, kteří jsou velmi zapálení a téměř denně pracují s dětmi. Postavení skautské organizace v Portugalsku je podle mě opravdu pevné.

João Armando GonçalvesJe předseda Světové skautské komise, neboli lidově světový skautský náčelník. Přezdívku má Netopýr. 

Skautem je od roku 1976, od roku 2004 do roku 2009 byl členem Evropského skautského výboru. V Evropském skautském výboru měl na starosti například metodiku výuky. Do Světové skautské komise byl zvolen v roce 2011 a jejím předsedou je od roku 2014.

Je ženatý, má tři děti, pochází z Portugalska. Povoláním je odborný asistent na Polytechnickém institutu v Coimbře, věnuje se výzkumu participace mladých na plánování města