Kliknutím zvětšíteV městečku Halštat na břehu stejnojmenného jezera je navzdory krásnému dni po velikonocích ještě celkem klid. V létě praská tento rakouský Krumlov ve švech pod náporem turistů, kterým v posledních letech dominují Asiaté v čele s Číňany. V Říši středu dokonce postavili Halštat nanovo – věrnou repliku rakouské obce v poměru 1 : 1.
Historické základy spojující Alpy se sousedními zeměmi na jihu i severu se ale nacházejí až několik stovek výškových metrů nad jezerem – v solných dolech. Právě obchod se solí propojil už stovky let před naším letopočtem velkou část Evropy. Asi sedm staletí trvající kultura starých Keltů dostala později jméno právě po obci Halštat. Ke stále funkčním dolům dnes vede kolejová lanovka.
Uvnitř hory nás milý horník Phillipe Schwarz zavádí do míst, která jsou turistům zapovězená. Vidíme v nich lano, které se zachovalo z dávných dob díky přirozené konzervaci solí. A také místo, kde archeologové začátkem tohoto století objevili tři tisíce let staré osmimetrové schody, které v době halštatské kultury zasypal sesuv půdy.
„Práce v dolech byla velmi náročná pro celé rodiny. Muži kutali sůl, ženy i větší děti ji nosily na zádech a menší děti plnily roli světlonošů. Muži trávili v horách kolem dolů celou zimu, ale žili na tehdejší poměry v blahobytu. Jedli nasolené vepřové a dožívali se nadprůměrného věku,“ ohlíží se za starými časy průvodce Phillipe.
Předobraz naháčů
Zlatý věk obchodu se solí ale přišel až koncem středověku, kdy už klíčovou komoditu pro konzervaci masa svážely z Halštatu po řece Traun až do Dunaje lodě s plochým dnem. Do jedné se vešly asi dvě tuny soli.
„Zpravidla tyto lodě ovládali dva lidé. Jeden stál vepředu, druhý vzadu kormidloval. Stejným způsobem, tedy čelem po směru jízdy, se vesluje v italských Benátkách,“ upozorňuje Herbert Leitner, kormidelník jedné ze dvou věrných replik lodí typu zillen, které brázdí Halštatské jezero při vyhlídkových plavbách a které budou v polovině května k vidění v Praze.
Právě tyto lodě z Horních Rakous se staly předobrazem i prvních doložených dopravních plavidel na Vltavě. „V polovině 16. století přestávala stačit kapacita tzv. solné cesty z Rakouska do Prahy.
Císař Maximilián proto pozval jistého lodníka Adalberta. Ten po dobu tří let dokázal splavnit Vltavu tím, že zorganizoval odházení kamenů, vystavění hrází apod. Zároveň začal stavět v Týně nad Vltavou tzv. naháče – dřevěné lodě, které jsou bez výstroje. Mají proto malý ponor a vejde se do nich víc zboží,“ dodává spoluorganizátor Navalis a provozovatel vyhlídkových plaveb Čertovkou Zdeněk Bergman.
139
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
