„Vůbec jsem toto výročí nezaregistroval, ale určitě stojí za to špatné věci připomínat," říká pan Zdeněk, který také dostal připomínkovou stužku. „Vůbec o výročí nevím, a i tak si myslím, že je to přehnané, protože stejně jako o Miladě Horákové by za připomenutí stálo tisíce dalších osobností," skepticky podotýká Michal.
Kolemjdoucí neměli velké povědomí
O tom, že o důležitém jubileu nemá veřejnost velké ponětí, se Katka s Markétou přesvědčily ve více případech. „Záleží na věkové kategorii, mladí o tom moc informací nemají a někteří starší lidé bohužel vypadají, že si ani pamatovat nechtějí," říká zklamaně Katka. Neplatilo to ale u všech.
„O tyto události, jak útlak za nacismu, tak i za komunismu, se zajímám, protože se to bohužel dotýkalo i mojí rodiny. Je velmi důležité neustále to připomínat, hlavně mladé generaci," sděluje Marie. „O Miladě Horákové jsem hodně četla, a je dobře, že útlak její osoby v Čechách takto připomínáte, aby se už něco podobného nemohlo opakovat" říká německá turistka Líza.
Pokud jste se ve středu pohybovali v centru Prahy, možná jste také potkali dvojice mladých lidí ve vězeňských mundůrech. Ne, nešlo o uprchlé vězně či snad o nějakou recesi. Skupinky přestrojených a namaskovaných dobrovolníků připomněly kolemjdoucím výročí dne, kdy byla popravena Milada Horáková. Bojovnice za lidská práva a aktivní odpůrkyně komunistického režimu zemřela 27. června 1950.
Vzpomínkový den vyvrcholil minutou ticha
„Den Příběhů bezpráví" uspořádala už podruhé organizace Člověk v tísni. Pro jeho realizaci vybrali pořadatelé datum, který je v kalendáři zapsán jako Den památky obětí komunistického režimu. „Připomínáme lidem, že komunismus měl také aktivní odpůrce, kteří nechtěli nečinně přihlížet perzekuci, nasazovali životy pro druhé a představují důležitou tradici vzdoru," říká koordinátorka projektu Kateřina Saparová.
V dopoledních hodinách připravil Člověk v tísni pro žáky a učitele základních a středních škol na Nové scéně Národního divadla a v kinech Světozor a Lucerna projekci filmu Petra Nikolaeva Kousek nebe. Vzpomínkový den vyvrcholil happeningem na Václavském náměstí, kam se studenti vydali v dlouhém průvodu s transparenty. V pravé poledne drželi u sochy svatého Václava minutu ticha a poté navěsili na ostnatý drát, jenž obepínal sochu českého státníka, části vězeňského oděvu. „Pro tuto pietu jsme vybrali symbolické místo české státnosti. Symbolický význam má i zvolená forma, což platí jak pro ostnatý drát, kterým je socha obtočena, tak pro vězeňské mundúry, ve kterých přijdou mladí lidé oblečeni a na drát je zavěsí," upřesňuje ředitel projektu Jeden svět na školách Karel Strachota.
Co se dělo v letech 1948 až 1989?
- bylo popraveno 241 politických vězňů (mezi nimi jediná žena Milada Horáková)
- v dolech, hutích, lomech a věznicích zemřelo kolem 8000 vězňů
- asi 600 zatčených nepřežilo výslechy na StB a OBZ
- kolem 500 lidí bylo na hranicích zastřeleno, zabito elektrickým proudem, zemřelo na šlápnutí na minu nebo se utopilo
- více než 250 000 lidí bylo protiprávně odsouzeno a dlouhodobě vězněno
- přes 400 000 občanů uprchlo nebo bylo vyhnáno ze země
Michaela Rozšafná