Jaroslav Verner, 17 let:
Vlastenectví vnímám jako lásku k tradici a historii svého státu. Umět zkritizovat přešlapy, ale vyzdvihnout i úspěchy. Jsem hrdý na to, že jsem Čech, a rád bych se veřejně angažoval. Jsem členem Středoškolského sněmu hlavního města Prahy, který byl na podzim ustanoven. Letos bych chtěl kandidovat do komunálních voleb. Můj vztah k jiným národům je kladný. Pokud tu chce někdo žít, nevnímám to jako problém. Musí ale s námi vycházet, nesmí se separovat od společnosti, nesmí vznikat ghetta.
Malostranské gymnázium - Jaroslav Verner.

Ulyana Piskunova, 17 let:
Vlastenectví je pro mě spíše abstraktní pojem. Nejsem zatížena vztahem k Bělorusku, kde jsem se narodila, k Ukrajině, kde jsem chvíli žila a ani k České republice, kde žiji od svých devíti let. Jsem proti předsudkům, tudíž lidi nerozlišuji podle národnosti. Nikoho byste neměli soudit, když neznáte jeho příběh. Z mého pohledu se ale za svou vlast staví nejvíce Ukrajinci, kteří za svou zem i jazyk dlouho bojovali a stále bojují. V Bělorusku se vlastenectví moc neprojevuje, lidé jsou spíše utlačováni. U Čechů mám spíš pocit, že velmi dobře znají svá práva, ale povinnosti už často přehlížejí. K čemu jsem si tady ale vztah opravdu vytvořila, je Praha. Má bohatou kulturu a je tak neuvěřitelně různorodá a pestrá. Co se týče přistěhovalců, můj názor je většinou jiný než mých spolužáků, protože jsme sami kvůli krizi z rodné země odešli.
Malostranské gymnázium - Ulyana Piskunová.

Matyáš Bubeník, 18 let:Celý rok jsem studoval ve Spojených státech a zjistil jsem, jak příšerné může být přehnané pojetí vlastenectví. Každý den ve škole se tam musela slibovat věrnost vlajce USA. Všichni si přitom stoupli a dali ruku na srdce. Díky tomu pobytu se můj pohled na vlastenectví změnil. Mám Českou republiku hrozně rád, zbožňuji to tu a ta cesta mi pomohla si to uvědomit. Navíc neznám člověka, který by si nezamiloval Prahu jako město. Když přejíždím v noci tramvají přes Vltavu a vidím, jak je osvětlená. Nikdy a nikde jsem něco takového nezažil. Je to náš skrytý poklad uprostřed Evropy.
Malostranské gymnázium - Matyáš Bubeník.

Evgenia Golubeva, 17 let:Narodila jsem se v Rusku, ale v Čechách žiji od svých dvou let. Mám ráda zdejší historii a přírodu, obzvlášť Šumavu. České občanství jsme získali loni na podzim. Byl to silný okamžik, když jsme byli na předávání občanství a já měla položenou ruku na ústavě a přísahala. Pak jsem dlouho přemýšlela, co to pro mě znamená. Cítím více odpovědnosti, i proto, že tu budu moci volit, až mi bude osmnáct. Co ale dodnes nechápu, jsou česká přísloví, ty mi nějak nejdou na rozum ani po těch patnácti letech.
Malostranské gymnázium - Evgenia Golubeva.

 Jana Haradišová, 18 let:
Zítra půjdu poprvé v životě volit. I to vnímám jako součást vlastenectví. Když má někdo rád svou zemi, měl by být aktivní. Žije se mi tu dobře, to je pro mě hlavní. Nedovedu si představit žít někde jinde, mám tu rodinu, kamarády, ta mentalita lidí mi vyhovuje. Mám moc ráda Krkonoše a Beskydy, česká příroda je krásná.
Malostranské gymnázium - Jana Haradišová.

Ve spolupráci Logo Praha