Studánky ve městě desetiletí pustly. Nadšenci nyní mění situaci k lepšímu

Podle odhadu magistrátu je na území okolo 130 studánek. Přestože jde o velké množství, tak jich byl v minulosti na území hlavního města dvojnásobek. V blízkosti pramenů - nijak neupravených přírodních výtoků vody - se v dávných dobách stavěla hradiště, či se kolem nich rozvíjelo zemědělství. Postupem doby se tvořily studánky - lidskou činností upravené pramínky třeba zastřešením, vydlážděním.

„Prameny sloužily běžně lidem při práci na polích, k napájení dobytka. Jsou vlastně pozůstatkem zemědělské kulturní krajiny Prahy,“ popsal Petr Slavík, specialista péče o chráněné území v oddělení péče o zeleň hlavního města. I proto je nejvíce pramenů a studánek v okrajových částech metropole, které byly dříve zemědělskými oblastmi.

Plast má přednost před přírodou

Jakmile se však začala Praha rozšiřovat a zastavovat, znamenalo to pro mnoho vodních výtvorů konec. „S rozvojem Prahy bohužel ve většině klesala kvalita a se ztrátou hospodářského významu o ně zájem upadal,“ řekl architekt Petr Lešek.

Jeho slova potvrdil i Michal Kulík z Mladých ochránců přírody, který prameny a studánky mapuje. „Lidé jsou čím dál lhostejnější k odsunu vody, protože je pro ně pohodlnější koupit si balenou vodu, než se spoléhat na studánku,“ dodal Kulík.

Mnoho jich proto za zhruba 50 let nezájmu neslouží svému původnímu účelu, čili jako zdroj vody. A jelikož se ani neudržovaly, tak jsou často v žalostném stavu. Někdy i na hranici existence, jako je například Libušin pramen pod Vyšehradem, jenž je podle Leška příkladem postupné devastace.

Libušinu vodu zničila zástavba

„Dříve populární a vyhledávaná voda je v poslední době znečištěná dusičnany. Regulační plán z roku 1930 v jeho prameništi vymezoval park. Od 60. let se tento prostor postupně zastavoval. První dům byl postaven právě v 60. letech v ulici Na Topolce, následoval druhý v 90. letech také v ulici Na Topolce, který zrušil návaznost parku na ulici," přiblížil architekt Petr Lešek.

„Poslední ránou pak byl třetí dům postavený v těsné blízkosti pramene po roce 2003. Je s podivem, že pramen vůbec vyvěrá,“ pokračoval a doplnil, že hlahol okolo torza parku spolehlivě přehluší pramen, který vyvěrá ze zídky nerezovou trubkou a padá do kanalizační vpusti.

Ne u všech studánek a pramenů může za jejich špatný stav člověk. Určitou měrou se na jejich zániku podílí i sama příroda. Hladina spodní vody klesá, a tak přírodní přirozené zdroje pomalu ztrácí na vydatnosti a mizí. Je to i kvůli zpevněnému povrchu ve městě, jako jsou chodníky a silnice, přes které se dešťová voda špatně vsakuje do země. „Spíše teče do potoků a Vltavy, 
s čímž se nedá nic dělat,“ uvedl Slavík.

Desítky tisíc ročně na údržbu

Za posledních zhruba deset let se však podle Kulíka blýská na lepší časy, neboť se stav pražských studánek zlepšuje. „Před deseti roky nebyly studánky řádně zmapované, vědělo se o nich jen lokálně. Dnes už o nich máme přehled. Zároveň se o ně začínají lidé starat,“ zmínil. 

Jejich dobrovolnou činnost podporuje i magistrát. „Na údržbu studánek se vynakládají řádově desítky tisíc korun ročně. Při úpravách preferujeme účast neziskových organizací, jako jsou Český svaz ochránců přírody, Hnutí Brontosaurus a další. Finanční prostředky poskytuje město jednak z grantů pro životní prostředí, případně přímo z rozpočtu Odboru ochrany prostředí hlavního města,“ sdělil mluvčí magistrátu Vladimír Řepka.

Jednoduchá uprava pramenů

Praha pak dává přednost především úklidu a jednoduché „přírodní“ úpravě pramenů bez náročných stavebních prací. V nejbližší době bude upraveno okolí, pítko pro ptáky a zvěř a stříška studánky Ovčí v Divoké Šárce, což by mělo vyjít na 12 tisíc korun. Další úpravy studánek město chystá.

V budoucnu by se měl dočkat rekonstrukce i Mariánský pramen v Malé Chuchli. Jakmile jsou studánky na pozemcích patřících Praze, město se o ně snaží pečovat. Problém je na soukromých pozemcích, kde je domluva s majitelem na údržbě obvykle obtížná.

Na některých místech lze 
v Praze narazit na prameny, které vytékají z rour. Podle Slavíka jde o historické úpravy, které vznikly v době, kdy si lidé chodili pro vodu z pramenů a díky tomuto řešení pro ně bylo snazší vodu nabrat. S takovým řešením pramenů není příliš spokojený architekt Lešek, protože by studánky a prameny mohly hrát důležitou městotvornou roli.

Vítané zpestření parků

„Je příjemné moci si u pramene odpočinout a posedět. Jsou vítanými zpestřeními parků a mnohem přirozenější a levnější než nově vytvářené umělé vodní prvky,“ řekl architekt, který se s ateliérem Projektil architekti podílel na nové podobě lesoparku Belveder na Zbraslavi. Tam jsou prameny využity právě jako hlavní motiv parku a spojeny s besídkami a altány.

Inspiraci pro další proměny Praha má. Kromě lázeňských měst je nejlepším evropským příkladem Řím, který je proslulý svými veřejnými prameny, které často napájí slavné a obdivované fontány. Řada dalších, často i malých měst, jako například švýcarský Chur, o své prameny a studánky podle Leška pečuje a zapojuje je do veřejného prostoru. Česká metropole by se podle něj měla z takového přístupu poučit.

Čtěte také: Pražská TSK opravila a zazimovala pítka a fontány v ulicích