Novinky o střelbě na fakultě v Praze najdete ve speciálu ZDE

Velmi citelně zasažena, ba přímo rozervána, byla celá řada rodin. A šokující tragická událost poznamená i širší okolí. Marná jsou přitom jakékoli slova útěchy. Říkat „to bude dobrý“ nepomůže: dobré to už nebude. Pro nikoho. Krvavý incident zasáhl do vnímání celé společnosti.

Možná právě to bylo cílem 24letého studenta s vášní pro zbraně, který neváhal pálit z poloautomatické pušky na spolužáky i zaměstnance školy; se zjevným cílem zabít co nejvíce lidí. Podle dostupných informací ale zavraždil i svého otce – a předtím, jak naznačují nová zjištění kriminalistů, nejspíš své běsnění nejprve odstartoval zastřelením dvou lidí v Klánovickém lese. Včetně nemluvněte v kočárku.

Motivaci pachatele lze určit těžko a je možné se jen dohadovat. Odhodlání střílet a zabíjet mohly přinést paranoidní rysy, mohly vyplynout z charakteru osobnosti, ale třeba i vzejít z touhy po slávě: z nutkání zapsat se do dějin jako nejslavnější vrah v České republice. „Psychologové by v této souvislosti hovořili o psychopatologii, sociologové zase o tom, jak míra agresivity v naší společnosti stoupá. Přibývá i sebepoškozování, sebevražd – a vytrácí se hranice mezi tím, co se smí a nesmí,“ poznamenala Špatenková. S důrazem na to, že střílet na lidi se jednoznačně nesmí.

Psycholožka současně připomíná, že za situace, která se dotýká prakticky všech (a opravdu je těžká pro každého) lze obtížně nacházet slova podpory. Největší dopad vše má a bude mít na pozůstalé – a rovněž na přímé účastníky masakru. Jedna židle zůstane u štědrovečerního stolu neobsazená nejenom letos, ale napořád; vzpomínky se budou vracet nejen každý rok ve vánočním čase, ale každodenně…

„Je důležité to ustát,“ konstatovala Špatenková. Okolí lidí obětí, včetně těch, kteří byli zasaženi nepřímo, radí vyjádřit podporu, být oporou, naslouchat. „Být tady pro ně.“Jedním dechem ale varuje: nejsou vhodné nevyžádané rady, vnucovaná pomoc, která neodpovídá tomu, co tito lidé právě potřebují. I potřeba psychologické pomoci může být aktuálnější až s odstupem, než bezprostředně nyní. „Teď je pro tyto lidi hlavní být se svými nejbližšími, kteří jim zůstali, a vnímat oporu lidí kolem sebe,“ míní psycholožka.

Připomněla také, že obzvlášť zraňující pro rodiny, jimž se v souvislosti s řáděním vraždícího střelce zhroutil svět, může být vidět, jak jiní pokračují ve svých zaběhnutých životech. Jak se nyní radují o vánočních svátcích, zatímco jejich život už nebude nikdy stejný jako dřív. I na to by mělo okolí pamatovat.