Strážníci v Praze 7 doposud uváděli do výkazů o činnosti hlavně rozdané pokuty, případně jiné represe. Podle starosty sedmé městské části Jana Čižinského se jednalo o úkony, jež šlo jednoznačně doložit. Právě on inicioval, aby se obsah výkazů rozšířil.

„K práci strážníka, vedle řešení různých protiprávních jednání, patří i to, co by se mohlo nazvat službou veřejnosti. Jsou to přesně ty běžné činnosti, které denně vykonají a které pomáhají, ale nejsou nikdy vidět. Vedle statistik přestupků bych rád získal přehled i o této práci,“ uvedl Čižinský.

Doplnil, že od evidence si slibuje kromě statistických dat i větší motivaci strážníků. „I pro ně samotné musí být příjemné zjistit, kolik vedle represivní práce udělají té ‚hezké‘, ‚dobré‘,“ vysvětlil starosta.

Podle ředitele městské policie v Praze 7 Petra Svatoně se lidé obracejí na strážníky s nejrůznějšími problémy. „Když to jde, pomáháme. Denně strážník v ulicích pomůže v desítkách případů, třeba i dobrou radou,“ zmínil Svatoň. Nápad starosty proto uvítal. Zda se tato praxe rozšíří i do dalších městských částí, není zřejmé. Ředitel pražské městské policie Eduard Šuster na otázku neodpověděl.

Málo pokut málo práce?

Právě statistikou řešených přestupků argumentoval v létě tehdejší šéf strážníků v Praze 1 Miroslav Stejskal, když podřízeným vytýkal nečinnost. Jeho dopis adresovaný strážníkům se dostal na sociální sítě a schytal kritiku nejenom tam, ale i od vedení města.

„Nečinně se procházet po městě můžete ve svém osobním volnu; nikoliv v pracovní směně,“ napsal podřízeným. Rozčarovalo ho, že v prvním pololetí klesl počet odhalených přestupků, a upozornil, že důsledky ponese každý individuálně. Dopis v létě vyvolal rozsáhlé debaty o tom, co všechno by měli nebo neměli strážníci dělat a zda by měli být hodnoceni podle počtu rozdaných pokut, či nikoliv.