Synagoga z 18. století přestala sloužit náboženským účelům už nějakou dobu před druhou světovou válkou. „Strančická židovská komunita byla malá. Všichni deportovaní Židé, jejichž jména jsou na pamětní desce synagogy, přišli do Strančic až ze Sudet v roce 1938,“ říká historik z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech Martin Hemelík.

Kolben v lavici

Školu, která patřila k synagoze, navštěvoval v 70. letech 19. století slavný strančický rodák Emil Kolben.

Ve třicátých letech se z ní stal autoservis a po druhé světové válce fungovala jako skladiště. V polovině devadesátých let se vrátila do vlastnictví Židovské obce, která stavbu do předloňského pronajímala jako sklad.

Lidé ze Spolku pro oživení strančické synagogy však stavbu nechtěli nechat dále chátrat a spojili se s Židovskou obcí v Praze. Ta vypověděla smlouvu předchozímu nájemci a začala nemovitost pronajímat městu Strančice. Členové spolku vyvezli nepořádek a vyrobili malé dřevěné pódium, na kterém už vystupují hudebníci nebo přednášející.

S obnovou pomáhají i místní lidé. „Uspořádali jsme sbírku židlí, kdy nám dárci nosili židle, které už nepoužívají,“ říká členka spolku Daniela Lohynská. Tak vzniklo hlediště.

Na třech snímcích

Celou stavbu je nezbytné zrekonstruovat. Nikdo už přitom nezná její přesnou původní podobu, neboť se v době před druhou světovou válkou, kdy tam sídlil autoservis, různě přestavovala. „Pod betonem je údajně krásná původní dlažba. A pod omítkou jsou nejspíš i původní malby,“ říká Jiří Jančík, místostarosta Strančic a člen spolku. Fotografie původní podoby jsou v kronice jen tři, na nich však nejsou všechny prvky zřetelné.

Prvních padesát tisíc

Členové spolku mají v plánu vrátit časem synagoze její původní podobu alespoň zčásti. „Máme transparentní účet, kde shromažďujeme peníze. Chceme ještě přesvědčit Židovskou obec, aby naši synagogu zařadila mezi památky, které je třeba zrekonstruovat,“ říká Lohynská, která vidí potenciál stavby také v osvětě.

Zatím vybrali z darů a dobrovolného vstupného přes padesát tisíc korun. „Chceme, aby se z toho stal prostor pro všechny. Pro lidi různého vyznání i bez vyznání. Ráda bych, aby si lidé uvědomili, že jsme tu před válkou žili všichni pohromadě,“ dodává.

Nejistá budoucnost

Na příspěvky od Židovské obce na rekonstrukci si však Strančice budou muset zřejmě počkat. „Financování obnovy bývalé synagogy ve Strančicích nemůžeme slíbit. Na obnovu čeká několik dalších synagog v České republice a stovky významných náhrobků na 170 hřbitovech, o které se staráme,“ vysvětluje František Bányai ze Židovské obce v Praze.

Mnohé památky jsou už obnoveny, ale kompenzace mnohaleté devastace zabere ještě mnoho let. „Činnost Spolku pro oživení strančické synagogy však bude významným faktorem při budoucím rozhodování při žádostech o granty a příspěvky,“ připomíná Bányai.

Doposud se spolku podařilo na stěnu synagogy umístit novou pamětní desku strančickým obětem holocaustu. Z přilehlého domku, ve kterém dříve bydlel rabín a kde sídlila škola, by časem chtěli zřídit muzeum věnované Emilu Kolbenovi.

V neděli 5. září pořádají Den pro strančickou synagogu, na které předá Jiří Strnad z krnovského spolku u synagogy novou vitráž a promluví o záchraně tamní synagogy. Vystoupí tam například i Aida Mujačić s písněmi ve středověké španělštině.