Na druhou stranu to se sportem nebylo příliš špatné.

„Sportovalo a závodilo se tehdy a sportuje se i dnes, jen s tím rozdílem, že dnes mají lidé mnohem více možností a široké spektrum nejrůznějších sportovních odvětví. Organizované kluby fungovaly i tehdy, s mládeží se také pracovalo. Dnes je mnohem více příležitostí zejména k rekreačnímu sportu,“ srovnává jeden z pražských sportovních pamětníků, bývalý fotbalista Karel Hudeček.

Červené trenýrky, modré kalhotky

Jestli si lze s něčím spojit nedávnou minulost, kterou si většina z nás stále dobře pamatuje, pak jsou to hodiny tělocviku v povinných úborech. Bílá tílka a trička a červené trenýrky a modré kalhotky a k tomu tradiční cvičky alias jarmilky.

Jestli tyto vzpomínky ještě něco umocní, tak jsou to hlavně spartakiády na strahovském stadionu, dodnes největším na celém světě. Pro ty, kteří si to nepamatují, byla spartakiáda hromadné tělovýchovné vystoupení, kdy se sjeli cvičenci a vojáci z celé země, aby předvedli své propracované sportovní skladby před statisícovým publikem. Tato tradice navazovala v komunistickém Československu na nevítané sokolské slety. Obojí se konalo na velkém strahovském stadionu v Praze.

Další už nestihli

První celostátní spartakiáda byla už v roce 1955, a tehdy ji pojali jako vyvrcholení oslav desátého výročí osvobození Československa Rudou armádou. Další celostátní spartakiády se konaly v letech 1960, 1965, 1975, 1980 a 1985.

„Další spartakiáda se měla konat také v roce 1990. Její přípravy ale přerušila sametová revoluce. Nakonec však proběhla, i když jen v menším měřítku, než do této doby bylo zvykem,“ řekl další z pamětníků Jaroslav Hvozda. Došlo k přesunu na stadion Evžena Rošického, necvičilo se ve všech kategoriích a také za absence slovenských cvičenců.

Strahovské rekordy

Spartakiády jinak byly gigantické akce. Například druhé v pořadí se v roce 1960 přímo na Strahově zúčastnilo přes 750 tisíc cvičenců a zhlédly ji více než dva miliony diváků. Při vystoupení se střídaly jednotlivé sestavy nacvičené mnoha lidmi, kteří byli rozděleni do několika kategorií. Například rodiče s dětmi, mladší žáci a žákyně, dorostenci, dorostenky, ženy, muži. Cvičili také vojáci, kteří nacvičovali vystoupení v rámci povinné vojenské služby. Na poslední spartakiádě v roce 1985 vystoupilo 13 824 vojáků, tedy 96 čet po 144 mužích.

POMOZTE NÁM doplnit obrázek o předlistopadovém sportu. Cvičili jste na spartakiádě nebo jste se účastnili branných závodů? Chodili jste na Duklu?Máte ve svém archivu fotografie k tomuto tématu, znáte nějakou historku, která by ilustrovala tehdější poměry?

POŠLETE JE do redakce Pražské deníku. Ty zdařilé zařadíme k tématu, ty nejlepší vyhrají hodnotné ceny.

Své příspěvky posílejte na adresu michal.kryl@denik.cz. Děkujeme.

Strahovský stadion je podle některých informací údajně stadion s největší rozlohou na světě, jeho kapacita činí více než 240 tisíc míst, z toho 50 tisíc míst k sezení. Nachází se na pražském Strahovském kopci v těsné blízkosti Stadionu Evžena Rošického, na Atletické a Vaníčkově ulici mezi Malovankou a Hřebenkami.

Výstavba prvního stadionu, který byl dřevěný, zde začala již roku 1926. O šest let později byl modernizován. Po druhé světové válce se stavělo dále, a to v letech 1948 až 1975, kdy vznikla současná podoba stadionu.

Koncerty a co dál?

Po nabyté svobodě a v porevoluční euforii se stadion proměnil na místo, kde se konaly obrovské koncerty. V roce 1990 se tu konal jeden z největších, a to show Rolling Stones, kterou navštívilo přes sto tisíc lidí.

Návštěvnost na koncertech

Rolling Stones: 100 a 127 tisíc lidí
Guns N' Roses: 30 tisíc lidí
Pink Floyd: 115 tisíc lidí
Bratři Nedvědovi: 60 tisíc lidí
U2: 75 tisíc lidí
AC/DC: 25 tisíc lidí

Po pádu komunismu však megalomanská stavba neměla další využití, a tak chátrala. Na hřišti o rozloze 63 tisíc m² rostl plevel a malé stromky, ochozy se dostaly do havarijního stavu. Objevovaly se také tendence stadion zbourat.

Tréninkové centrum

Velký areál ale nakonec přežil. Před zhruba šesti lety jej za finanční podpory hlavního města rekonstruovala AC Sparta Praha na sedm fotbalových hřišť normálních rozměrů, z nich jedno s umělým trávníkem, a jedno hřiště na minifotbal.

Tehdy se jednalo o investici 256 milionů korun do vybudování supermoderního tréninkového centra. Projektanti centra čerpali inspiraci v podobných areálech Bayernu Mnichov a FC Liverpool. Ve dvoupodlažním provozním objektu jsou k dispozici šatny, rehabilitace, posilovna, videosál, dvě restaurace, provoz a údržba centra.

„První výsledky se dostavily ihned po otevření areálu. Nárůst počtu uchazečů o sparťanský dres se zvýšil padesátinásobně oproti předcházejícím obdobím,“ informuje Sparta na svých oficiálních stránkách. „Je to perfektní areál. Všechny špičkové kluby mají akademii, kde vychovávají svoji mládež. Je dobře, že Sparta drží krok s Evropou,“ doplnil Petr Čech, reprezentant a brankář fotbalového klubu FC Chelsea.

Čtyřikrát byl zakázán, vždy vstal z popela. Takový je Sokol

Česká obec sokolská (ČOS) má dnes bezmála 190 tisíc členů. Přitom život Sokola dostal několikrát ránu, když byla jeho činnost hned čtyřikrát zakázána, naposledy v době komunistického režimu.

Antická idea, rozvinutá v České republice Miroslavem Tyršem a jeho následovníky, ale pokaždé přežila. Naposledy se ho podařilo obnovit hned po sametové revoluci v roce 1990.

V gymnastice, házené, basketbalu, v judu i v atletice dnes sokolští sportovci ukazují ligovou až reprezentační úroveň. ČOS zabezpečuje také nové sporty, jejichž příkladem může být akrobatický rokenrol s tituly mistrů světa.

Tajné cvičení na slet

O tom, že sokol vlastně nikdy úplně nezanikl, svědčí i fakt, jak rychle se ho podařilo po pádu komunismu obnovit. Na podzim 1989, tedy v době, kdy politická situace v Evropě již naznačovala pád železné opony, se začali scházet bývalí sokolští činovníci, a také se začalo tajně nacvičovat na slet, který plánovalo zahraniční sokolstvo do Paříže na rok 1990.

Sokol byl tedy připraven a po obnově demokracie 17. listopadu 1989 rychle obnovil svou činnost.

„Nejprve byla zřízena ústřední kancelář v Dušní ulici, kam se hlásily stovky sokolů ke spolupráci. Rozhodující byl sjezd na Výstavišti 7. ledna 1990, kam přišly téměř tři tisíce lidí. Rychle se obnovovaly sokolské jednoty, kterých je dnes již zhruba dvanáct set,“ informovali zástupci ČOS s tím, že obnovené jednoty jen těžko získávaly zpět svůj bývalý majetek. Obnovená ČOS získala zpět pro své ústředí Tyršův dům, který je dnes již zevrubně opraven, a to i po ničivých povodních roku 2002. V květnu 2005 pak oslavil 80 let od svého otevření.

Tělocvičný proces v Sokole prošel od roku 1989 velkou proměnou. Dřívější sokolské cvičení je dnes koncipováno jako všeobecná průprava pro děti a kondiční pro dospělé, v mnohém má ale ještě modernější ráz.

Byla pozměněna forma i obsah, což si získává stále nové příznivce. Objevují se například různá cvičení při hudbě. Aerobik, kalanetika, rokenrol, pořádají se soutěže ve všestranném víceboji pro děti i dospělé, turistické akce a soutěže, cvičení a výlety pro seniory atd. Přibývají také nové sporty, kterých odbor sportu ČOS eviduje již kolem osmdesáti.