Třebaže většina přítomných uposlechla opakovaných policejních výzev k odchodu, proti poslední čtveřici, která se vyšplhala do věže historické usedlosti, zasáhli policisté silou: s použitím hmatů, chvatů a slzotvorného prostředku.

Tak takhle ne, přišly v neděli dát na srozuměnou tři stovky povětšinou mladších lidí (nebo alespoň cítících se mladých duchem), kteří se odpoledne zúčastnili ohlášeného shromáždění svolaného na Václavské náměstí Autonomním sociálním centrem Klinika.

Ti měli jasno: zásah při vyklízení squatu krátce poté, co majitel vypověděl smlouvu, kterou s ním squatteři měli uzavřenou, byl násilný čin překračující hranice policejních pravomocí. Účastníci demonstrace (kteří odmítají vyjádření policie, že se vše odehrálo podle zákona a v souladu s předpisy) právě tohle přišli dát hlasitě najevo.

Ne náhodou ale bylo opakovaně vidět symboly pákových kleští dávajících na srozuměnou, že zámek není překážkou, pokud majitel dům nevyužívá a z nějakého důvodu nechává budovu chátrat dlouhodobě opuštěnou. A ne náhodou průvod z Václaváku vyrazil k vile Milada, která je považována za doslova ikonický symbol pražského squattingu.

Neřekli jsme poslední slovo

Bydlení není zločin, hlásá heslo squatterů, kteří mají jasno: nelze absurdně lpět na dodržování soukromého vlastnictví – a zároveň od majitelů nevyžadovat plněné základních povinností včetně péče o majetek.

Squatteři současně chtěli ukázat, že v Praze jsou a rozhodně neřekli poslední slovo – a zdá se, že v poslední době nacházejí porozumění i u některých politiků. Alespoň po vyklizení Cibulky se i z jejich řad ozývaly hlasy, že by bylo na místě debatovat nejenom o změně pravidel pro podobné případy, ale přímo i o změně zákonů.

Hlučná, ale poklidná akce měla nicméně za hlavní cíl dát najevo nesouhlas s policejním zásahem v usedlosti Cibulka, kde squatteři nejen po tři roky přebývali, ale také tam pořádali koncerty, přednášky a další akce převážně kulturního zaměření. A netají se tím, že by se rádi vrátili – nebo alespoň našli rovnocennou náhradu. Hlavně by ale chtěli znovu jednat s majitelem o možnosti nastěhovat se zpět.

Věří, že by se mohlo podařit obnovit nájemní smlouvu – což však Oldřich Vaníček jako zástupce vlastníka vylučuje už vzhledem k zahájení prací na rekonstrukci. Ostatně i zásah ze 6. května se odehrál na základě jeho trestního oznámení podaného poté, co squatteři nereagovali na jeho výzvy k odchodu v době, kdy se na místě objevili stavební dělníci. Tedy reagovali – avšak přesně opačně: v krátkosti na místo sezvali desítky příznivců.

Výrazný průvod

V průvodu demonstrantů bylo možno spatřit nepřehlédnutelné úbory, pestře pomalované tváře či úplně nahé účastníky (v tomto případě je ovšem řeč o psech, jež někteří z protestujících vzali s sebou a pro něž ruch a kravál zjevně nepředstavuje nic, co by je rozrušovalo), stejně jako třeba rodiče s dětmi. Celý mumraj doprovázela dvě auta s hudebními aparaturami; nechyběl ani alegorický vůz se symbolem cibulky; vlastně Cibulky.

Do ulic vyrazil průvod se zpožděním, o které se postarali policisté. U jednoho z řidičů totiž provedený orientační test naznačil přítomnost návykových látek v těle, a tak organizátoři museli shánět náhradního šoféra.