S průkopnickým návrhem postavit v Praze podzemku přišel už v roce 1898 majitel slavné železářské firmy Ladislav Rott, který navrhoval trať z Karlína přes Rudolfinum ke Křížovnickému pivovaru, kde by se spojila s tratí z Vinohrad na Malou Stranu a Podskalí.

V první polovině dvacátého století se v Praze objevilo několik návrhů na podzemní tramvaje či rychlodráhu. Nejblíže byla Praha k metru v roce 1942. Byla už přesně vyprojektována trať mezi Dejvicemi a Pankrácí a detailně byl navržen i vůz. Počítalo se s investicí 650 milionů korun. Realizaci projektu však nakonec zastavila probíhající válka.

Po jejím skončení svitla naděje, ale komunistický režim začal váhat. „Výstavba je kvůli vysokým nákladům neúnosná. Do roku 1960 musí dopravu zvládnout trolejbusy a autobusy,“ sdělilo v roce 1949 vedení dopravního podniku. Podzemní dráha tak přestala být na pořadu dne. Na začátku šedesátých let se kvalita hromadné dopravy rychle zhoršovala, přetížený systém se stával nespolehlivým.

Slavnostní výkop

Vroce 1962 proto dala vláda zelenou přípravným pracím nutným k výstavbě podpovrchové tramvaje. Dne 7. ledna 1966 byl proveden slavnostní výkop prací na první lince C.

V den zahájení provozu 9. května 1974 se v metru shromáždily desetitisíce lidí. Ještě dlouho po zahájení provozu se do Prahy jezdili na metro dívat i lidé z venkova.

Linka A mezi Dejvicemi a náměstím Míru začala fungovat 12. srpna 1978. O sedm let později začala sloužit lidem linka B mezi Smíchovem a Florencí. Postupně přibývaly na všech trasách další stanice.