Od příštího měsíce totiž vejdou v platnost tvrdší pravidla pro všechny cizince, kteří by v Česku chtěli léčit. Konkrétně: lékař už nebude moci ošetřovat pacienta, dokud nesloží zkoušku z češtiny. Bude se muset podrobit vstupním testům, které se podobají zkouškám běžným na českých univerzitách. Cizinci se také budou muset určitý čas připravovat na praxi na některém z českým akreditovaných pracovišť - pod dohledem českého odborníka, který se jim bude muset skutečně věnovat.

To doposud nebylo běžné. "Dosavadní praxe byla taková, že museli lékaři ze zemí mimo EU absolvovat jen formální nostrifikační řízení, které ověřilo jejich dosažené vzdělání. Pak se sice měli podrobit odbornému testu, ten byl ale v jejich mateřském jazyce a náročností neodpovídal standardům na českých vysokých školách," říká prezident České stomatologické komory Pavel Chrz.

Následovala pětiměsíční praxe na některém z českých pracovišť, po které měl cizí lékař složit i zkoušku v českém jazyce, k tomu prý ale často nedošlo. "Známe případy, kdy lékaři opakovali zkoušku i devětkrát, a přesto neuspěli. Po celou dobu přitom působili v některé české ordinaci a pod rouškou odborné praxe ošetřovali české pacienty," doplňuje Chrz. Řadě z nich se po celou dobu nikdo z českých kolegů nevěnoval.

Podle docenta Romana Šmuclera, který současného prezidenta vystřídá v čele komory na podzim, takto v Česku působí stovky cizích lékařů. Nejčastěji jde o absolventy z ruskojazyčných zemí. "Jen na konci loňského roku jsme měli asi devět stovek žádostí od dalších zájemců," uvedl Šmucler.

Cizinci se podle něj nejčastěji "školí" na venkově, kde je velký nedostatek zubařů. "Stát totiž řadu let razil ideu, že musíme mít na každé vesnici nějakého lékaře. Politici to lidem slíbili ve volebních programech," řekl Šmucler. Jenomže realita je podle něj taková, že většina lékařů - českých i cizích - stejně nakonec odchází do velkých měst. Cizinci se na venkově zdrží je do doby, než udělají testy. Lidé z měnších měst se tak podle něj stávali pacienty druhé kategorie - ošetřovali je méně kvalifikovaní a schopní lékaři, kteří stále nebyli schopni projít celým aprobačním řízením.

Systém byl ale nevýhodný i pro samotné lékaře. "Řada z nich se stala obětí firem, které vznikly jen proto, aby na cizincích vydělávaly. Daly lékařům 15 tisíc hrubého a nutily je pracovat bez přestání. Nedaly jim čas na studium, nedovolily jim chodit na přednášky, držely je v jakémsi otrokářství," popisuje Šmucler. Takoví lékaři podle něj zkouškami projít ani nemohli, neměli se jak připravit. Řadu let se navíc museli pohybovat na hraně zákona.

Nová pravidla, která mají podmínky pro cizí lékaře upravit, začnou platit 1. července. Ministerstvo zdravotnictví ale počítá s ročním přechodným obdobím. To dá čas současným žadatelům o aprobaci, kteří do Česka přišli ještě za starých pravidel, aby své zkoušky dokončili. "Jinak by ze dne na den zbytečně skončili i ti odborníci, kteří jsou kvalitní a schopní," vysvětlil Šmucler.

Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky působí v Česku celkem 6 703 zubních lékařů. Česká stolatologická komora odhaduje, že asi deset procent z nich jsou lidé z ruskojazyčných zemí. Další lékaři pocházejí z Thajska nebo Sýrie. V ordinacích se podle komory pohybují i lékaři, kteří aprobační řízení vůbec neabsolvovali - na ty se nikdy nemusí přijít, protože o nich kontrolní úřady nevědí. "A i kdyby na ně úřady přišly, postižitelní nejsou, dokud nevznikne nějaký problém," uzavírá Chrz.