Eliška Jurková z pražského gymnázia Jana Keplera si od školního roku stráveného za oceánem slibuje, že jí pomůže vyrůst a dospět. „Chtěla bych se tam zapojit i do mimoškolních aktivit, věnovat se dobrovolnictví, sportu, chodit do divadelního kroužku, přispívat do školního časopisu,“ svěřila se při naší návštěvě tábora.

Eliška nemá očekávání vzhledem k hostitelské rodině, kterou pozná až po příletu do Spojených států. „Stejně to bude překvapení. Ráda bych je ale naučila péct nějaké české dobroty. Od amerického dobrodružství si trochu slibuji, že mi pomůže nasměrovat mé studijní zaměření. Dnes ještě nevím, čemu se věnovat. Ve všech předmětech jsem mírně nadprůměrná,“ dodala.

Sedmnáctiletý Martin Kolovratník z Pardubic očekává, že se díky delšímu pobytu v Severní Americe osamostatní od rodičů a najde si nové přátele. „Loni jsem byl dva týdny na táboře Rotary Clubu v Maďarsku. Bylo nás čtrnáct účastníků ze čtrnácti zemí a jejich odlišné zkušenosti mi velmi otevřely obzory. Podobnou různorodost očekávám i ve Spojených státech a těším se na ni,“ řekl Martin, který má prý mluvenou angličtinu na dobré úrovni a psanou by si rád vylepšil na americké střední škole.

Rodina byla akční

Martin si také velmi pochvaluje program aktuálního tábora, který začal večeří a táborákem s americkým velvyslancem v jeho rezidenci. S táborníky se sešla i mluvčí ministra zahraničí Mikea Pompea, který právě navštívil Prahu, nebo bývalá zpravodajka Českého rozhlasu ve Washingtonu Lenka Kabrhelová. Ve „volnějších“ chvílích je čas na koupání či batikování. A jídelníček je americký – nechybějí na něm palačinky, vafle, hot dogy…

Kateřina Syrovátková patří mezi čtveřici účastnic tábora, které už mají americkou zkušenost za sebou. Bydlela u rodiny 45 minut jízdy od Manhattanu a multikulturní velkoměsto ji fascinovalo jako „jiný svět“. V divadle na Broadwayi potkala manžele Clintonovi a podívala se i na druhé pobřeží – například do San Diega.

„Má hostitelská rodina byla velmi akční. Hráli jsme tenis a dělali výšlapy v přírodě. Nesmírně pestrá byla i nabídka předmětů a mimoškolních aktivit v naší škole. Já jsem například chodila na divadlo i na zpěv,“ uvedla Kateřina, pro kterou byl přínosem „jiný styl učení“. Do Spojených států by se někdy ráda vrátila – buď jako turistka nebo třeba na magisterské studium architektury, což je její „cílový“ obor.

Několik měsíců si u břehů jezera Ontario loni a letos užila gymnazistka Magdaléna Komínková. Ani ona by ovšem, stejně jako Kateřina, nechtěla přesídlit do Spojených států natrvalo. „Nepřekousla“ by mimo jiné značnou závislost společnosti na autech.

„Jinak to ale bylo výborné. Závodně jsem tam lyžovala a hrála lakros i volejbal. Škola byla oproti té české obrovská a seznamování proto zabralo delší dobu. Teď ale můžu říct, že tam mám partu kamarádů, které bych někdy zase ráda viděla,“ dodala Magdaléna, kterou by měli příští rok navštívit v Česku i její „dočasní“ američtí rodiče.

Stipendia Flex pro středoškoláky z dvacítky „postkomunistických“ zemí plně hradí americká vláda a hostitelské rodiny se do programu zapojují jako dobrovolníci. Češi vycestovali v tomto programu vůbec poprvé loni v létě. Kvůli koronaviru se museli vrátit repatriačním letem oproti plánu o dva měsíce dříve. „Letěli jsme do Bratislavy a odtamtud nás deset teenagerů vezli do Brna s policejní eskortou hasiči, kteří byli oblečení jako kosmonauti. Bylo to vtipné,“ vzpomněla na začátek dubna Magdaléna.