Finanční situace zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek se prodejem kbelské pobočky ustálila. Koho se ovšem problémy se zavíráním podobných zařízení dotknout nejvíce, jsou ti, které by měly chránit, a to samotné děti.

Sestry Andrea, 16 let, se Zuzanou, 15 let, které v Klokánku vyrůstají už šest let, se budou muset podle rozhodnutí soudu v blízké době přestěhovat do dětského domova v Pardubicích. Nesouhlasí s tím ony sami, jejich matka, ani zaměstnankyně kbelského Klokánku, které se i nadále snaží zařízení zachránit.

Další dívce hrozí stěhování na Vysočinu. „Děvčete je mi opravdu líto. Otec ji zde pravidelně každý den navštěvuje. To už samozřejmě nepůjde," uvedla Miroslava Králíčková, která se o všechny tři dívky stará. O poslední trojici sourozenců ještě nebylo rozhodnuto, hrozit jim může i rozdělení.

K prodeji kbelské pobočky Klokánku došlo v září. K úplnému zrušení by mělo dojít do konce tohoto měsíce. Žádné pevné datum zatím stanoveno není. Nový majitel objektu na odchod dětí netlačí. Zaměstnankyně stále usilují o záchranu zařízení.

Soudy a sociální pracovníci už raději přesouvají děti do jiných zařízení. Pro některé to může znamenat velmi dlouhou cestu a nejenom změnu bydliště. Děti, které mají v Praze alespoň část rodiny, kamarády či školu, kterou doteď navštěvovaly, mohou skončit daleko od svého zázemí.

Vazby na biologickou rodinu

Podle pražské sociálky by přitom na prvním místě měl stát zájem a blaho dítěte, jak vyplývá ze zákona o sociálně právní ochraně dětí. „V praxi to znamená, že při umisťování dítěte se zohledňují zejména jeho vazby například na biologickou rodinu, na další blízké osoby a tak dále. Zájem dítěte je vždy souhrn několika faktorů," vysvětlila Jana Klinecká, vedoucí oddělení sociální péče pražského magistrátu.

Sestry Andrea a Zuzana strávily ve kbelském Klokánku posledních šest let. Jejich matka bydlí v Berouně, odkud je v Praze dvakrát do měsíce navštěvuje. Zuzana je v deváté třídě a dokončuje základní školu. Andrea je v druhém ročníku učiliště. Chce se stát kadeřnicí a škola ji velmi baví. „Školu jsem si vybrala sama a byla jsem pro ní rozhodnutá už dlouho. Ve třídě máme skvělý kolektiv. Hodně se bojím, jak zapadnu v nové škole," popsala Andrea. Ve Kbelích je podle svých slov spokojená a stěhovat se nechce.

O umístění dítěte rozhoduje soud ve spolupráci se sociálními pracovníky, kteří soudu poskytují informace a mohou podávat návrhy. Případ dítěte má na starosti sociální oddělení v místě trvalého bydliště. To často reálnému bydlišti neodpovídá. Tak je tomu i v případě kbelských sester.

Matka Andrei a Zuzany bydlí v Berouně, trvalé bydliště dcer je ale hlášeno ve východních Čechách. Zde měly dívky tetu. I ta už se ovšem z oblasti odstěhovala. Sestry tak v dětském domově v Pardubicích nebudou mít žádné vazby. Proč dcery poputují do Pardubic prý matce nikdo nevysvětlil. „Přišel mi dopis od soudu s tím, že děti půjdou do Pardubic. Z Berouna se mi těžko dostává i do Prahy, Pardubice nebudu finančně zvládat," uvedla Marcela Vašatová, která o své dcery neúspěšně žádala soud.

„Chtěla jsem děti do vlastní péče, ale bylo mi řečeno, že to v současnosti není možné," dodala rozhořčeně s odvoláním na nedostatečnou spolupráci ze strany sociální pracovnice v Berouně. Umístění do pardubického dětského domova odmítli pracovníci sociální péče v Hradci Králové na dotaz Deníku komentovat. Vyjádření neposkytli s odvoláním na ochranu dítěte.

Bez svolení zákonných zástupců

Ačkoliv dívky stále bydlí v Klokánku v Praze, do škol už by měly chodit v Pardubicích. „Sociální pracovnice je jednoduše přehlásila bez svolení zákonných zástupců. Zatím jsou stále svěřeny nám. Rozhodnutí o odchodu do dětského domova ještě nenabylo vykonatelnosti," uvedla ředitelka kbelského Klokánku Marie Vodičková s tím, že současné školy Klokánku vyhověly a dívkám poskytly výjimku a ty se tak mohou nadále účastnit vyučování.

O tom, do jakých škol mají dívky nastoupit, jejich matka ani vedení Klokánku konkrétní informace nezískaly. U starší z dívek by se mělo jednat o chemickou průmyslovku, zda se bude moci dále věnovat kadeřnictví, oboru, který si vybrala a baví ji, tak není jisté.

Pracovnice kbelského Klokánku vidí problém v systému sociální péče. S tím, aby o dítěti rozhodoval úřad na adrese jeho trvalého, ne reálného, nesouhlasí. „Jde o naprosto nesmyslnou praxi. Nyní se rozhoduje, zda jedna naše dívka půjde na Vysočinu, kvůli trvalému bydlišti. Její otec ovšem žije v Praze," vysvětlila Vodičková.

Matka z Vysočiny prý dceru téměř nenavštěvuje, zatímco otec je s ní denně. O dceru se sám nemůže starat kvůli špatné finanční situaci. Problém má i další stranu. Dítě umístěné v zařízení z rozhodnutí soudu musí každé dva měsíce navštěvovat sociální pracovník z úřadu, kde je veden spis dítěte, tedy v místě trvalého bydliště.

Pro některé úředníky tak může být výhodnější, aby byly děti umístěny do ústavu v jeho blízkosti. Tetě, která všechny tři dívky ve kbelském Klokánku vychovává se navíc nelíbí, jakým způsobem k rozhodnutím dochází. „Dělají se rozhodnutí necitlivá k dětem. Rozhoduje se bez nich," uvedla Miroslava Králíčková.

Chvályhodné rodinné prostředí

Děti i tety si v Klokánku chválí rodinné prostředí. Ve Kbelích mohou mít děti i zvířata. V domě s nimi žijí dva psy a jeden kocour. Andrea se Zuzkou budou muset v Praze nechat psího kamaráda Bibíska. Během návštěvy Deníku v Klokánku se od mladé slečny téměř nehne.

Stěhování do nového Klokánku může probíhat velmi narychlo. „Často se stane, že nám dorazí až rozhodnutí s právní mocí, že máme děti do druhého dne, nebo ještě ten den připravit na stěhování jinam. Pro děti to představuje obrovský stres," popsala nejistou situaci, ve které se děti běžně nacházejí Vodičková.

Čtěte také: Kauza Klokánky: Praha může přijít o místa pro 'zimní' děti