Celostátní soutěž Do práce na kole si klade za cíl motivovat co nejvíce lidí, aby jako dopravní prostředek po městě používali jízdní kolo nebo jakoukoli bezmotorovou dopravu. Zlepší tím nejen svou kondici, náladu a možná i vztahy s kolegy, ale přispějí i k čistšímu ovzduší a celkově příjemnějšímu a bezpečnějšímu městu.

I letos se rozhodl soutěžit IT projektový manažer banky Jan Kavalír. Loňský výherce chce letos překonat 4000 kilometrů za měsíc. „Rád bych se pokusil vyhrát, ale je to náročnější než loni. Soupeři do toho více šlapou. Ne nadarmo se říká, že obhajoba je vždy těžší. Já mám po šesti pracovních dnech v nohách 1377 kilometrů, což je 229,5 km na den. Podle toho, jak je to zatím rozjeté, bude muset vítěz letos najet okolo 4000 kilometrů,“ popsal svůj cíl odvážný Jan Kavalír.

I když Honza bydlí v Praze 10 a do práce jezdí do Nových Butovic, ujede ráno až 170 kilometrů. Odpoledne si dá už „jen" 40-60 kilometrů.  „V květnu si trasu uměle prodlužuji. Jezdím tak z Prahy 10 na Sadskou, Poděbrady, Kolín, Úvaly a pak někam k Vltavě. Poté nahoru Prokopským údolím do Nových Butovic. Trasu volím pokaždé trochu jinou, upravuji to podle chuti a nálady,“ vysvětlil IT manažer.

Místo spánku jízda na kole

Vášnivý cyklista místo spánku raději jezdí na kole. Z domu vyjíždí kolem druhé hodiny ranní. „Nejhorší je asi to brzké vstávání a první dvě, tři hodiny jízdy ve tmě. Naštěstí není žádný provoz, cestou do Poděbrad mě mine jen pár aut a když pak vyjde slunce, tak je to hned veselejší,“ dodal optimisticky Honza.

Skloubit spánek, práci, čas strávený s rodinou a ještě jízdu na kole není lehké. I proto Jan Kavalír pravděpodobně omezí denní nájezd kilometrů a příští rok chce už jezdit jako „normální člověk“. Vzdát se ale nehodlá. „Snažím se o pozitivní přístup. Navíc za každý ujetý kilometr můj zaměstnavatel přispěje dvě koruny na dobročinné účely a ty shozené kilogramy jsou taky fajn,“ zavtipkoval dvaačtyřicetiletý milovník sportu.

Při ranním dojíždění do práce na kole Honza vidí nedostatky v pražské dopravě. Po chuti mu nejsou modré zóny ani nedostatek parkování. „Namalovat čáry na silnici a vybírat peníze je jednoduché. Lepší by bylo domluvit se i se Středočeským krajem a řešit situaci společně. Máme taky jednu z nejhustších železničních sítí na světě. Pokud by se vybudovala potřebná parkovací infrastruktura u nádraží ve Středočeském kraji, ale i okrajových pražských částech, nemuselo by tolik lidí jezdit do Prahy autem,“ uvedl cyklista.

Česko jako Belgie

Zákaz cyklistické dopravy v Praze 1 připadá Janu Kavalírovi absurdní. Místo toho by podle něj měli z této městské části zmizet hlavně auta. „Klidně bych v budoucnu zavedl za vjezd do vnitřní Prahy výběr mýta jako v Londýně a za vybrané peníze by se budovala chybějící dopravní infrastruktura. Nutnou podmínkou je ale dát předtím řidičům alternativu, kde své vozy zaparkovat a dál pokračovat vlakem či MHD,“ doplnil Honza.

Cyklista by si také přál, aby to v česku vypadalo v některých ohledech jako v Belgii. „Jezdí tam spousta mužů na kolech již v oblecích, nohavice ohrnuté gumičkou, ale hlavně je respektují kolegové motoristé. V Praze netrvám na budování dalších nesmyslně drahých cyklostezek ani oddělené dopravní infrastruktuře. Nemám problém jezdit na normálních silnicích spolu s auty, je to o vzájemné toleranci a slušnosti,“ popsal Jan Kavalír.

IT manažer jezdí do práce na kole celoročně, dokonce i v zimě. Pražanům by proto doporučil, aby si alespoň jednou vyzkoušeli cestu do práce na kole. „Ten pocit v práci poté, co si tam sami dojedete je k nezaplacení. Na začátku to možná bude náročnější, zvlášť když chybí fyzička, ale to se časem zlepší. Jak říkáme my kolaři: Nemůžete si koupit štěstí, ale můžete si koupit kolo, a to je sakra blízko,“ uzavřel sportovec.