Při procházce s mojí drahou, milou a poměrně hezčí polovičkou jsme zavítali právě tam a vzhledem k tomu, že se akorát chystal rozhýbat orloj a pod ním chystala své foťáky snad polovina Japonska, tak jsem si musel vybrat, zda využiju váhové převahy a proderu se davem nebo to přečkám. Během rozhodování mne ale praštila krásná vůně svařáku a bylo jasno…

Hned naproti orloji je restaurace, která svařák a tomu podobné záležitosti prodává ze své zimní zahrádky i kolemjdoucím.

Promrzlá paní za várnicemi se svařákem se mile usmívala, dala mi na výběr z červené i bílé verze, nabídla také řadu dochucovadel a já jí za to na oplátku dal 45 korun.

Svařák krásně voněl a chutnal také výborně. Takhle nějak bych si představoval dobrý svařák. Jen by podle mého mohl být o hodně méně sladší. Přidal jsem si do něj jen minimum cukru, ale hodně sladký už musel být přímo nalit do kelímku.

Chutnal, zahřál, nebyl předražený, takže co víc si od vánočního svařáku na Staromáku slibovat?

Zpět na rozcestník: Praha a nejlepší svařák