Ochránci přírody nejprve zkontrolovali terén, ve kterém se srnec pohybuje, a z odstupu také jeho zdravotní stav a kondici. Ta byla na dobré úrovni a k srnci se nebylo prakticky možné dostat na menší vzdálenost menší než padesát metrů.

Následně proto vyjel tým Pražské zvířecí záchranky k letišti znovu. Tentokrát však doplněný o veterinární lékařku, vybavenou uspávací střelou, tak zvanou foukačkou. S cílem uspat srnce se záchranáři k srnci přibližovali v automobilech. Srnec totiž nemá tendenci prchat před vozem tak, jako před lidmi.

Zvíře však nedovolilo ani takovým způsobem přiblížení na vzdálenost, ze které by bylo možné ho uspat. Ochránci přírody jej proto nahnali do místa, kde se pletivo zužuje a odkud pro něj nebyla možnost úniku. Tam jej bez uspání chytili a zafixovali, aby se nemohl hýbat a neohrožoval tak sebe i zachránce.

Veterinární lékařka srnce prohlédla, zda nemá krom lehkých oděrek nějaká vážnější poranění a následně mu aplikovala léky na uklidnění. Po dvouměsíčním věznění na oploceném parkovišti byl srnec vypuštěn na svobodu poblíž Kopaninského lesa.