Na místo dorážíme s předstihem. Sotva si stihneme prohlédnout proutěné srdce u příjezdové cesty, ozve se před námi známý hlas Dagmar Havlové. Naše brzká návštěva ji zaskočí.

Odkaz Václava Havla

„Takhle brzy jsem vás nečekala, teprve jsme se vrátili z lesa," povídá. Na výlet je dnes perfektní slunné počasí. Houby prý ale zatím nerostou. U srdce před chalupou stojí několik svíček. Lidé je přinášejí celoročně. Ve společnosti čtyřleté fenky Grace vstupujeme do zahrady.

Z Hrádečku dýchá atmosféra klidu a míru. Odkaz Václava Havla je cítit všude. Červené vstupní dveře do chalupy lemují keramické iniciály manželů Havlových. Protější vstup do stodoly zase zdobí žluté dřevěné srdce. Václav Havel je tak skrze svůj symbol stále přítomen.

Ze dvorku je výhled přímo na protější dům a zahradu rodiny Krobových. Právě díky scénáristovi a režisérovi Andreji Krobovi si Václav Havel v roce 1967 Hrádeček pořídil. Dozvěděl se od něj, že je tehdejší Kulhánkův statek volný.

Obrazy na svém místě 

Z letmého pohledu na sousední chalupu je jasné, že i Krobovi jsou dnes doma. Státní bezpečnost musela mít na obyvatele obou domů z přilehlé polní cesty výborný výhled. Kde asi přesně stával tak zvaný Lunochod, jak Václav Havel pojmenoval pozorovatelnu tajné policie?

V obývacím pokoji vypadá i pět let po Havlově smrti vše jako dříve. V levé části místnosti stojí jeho oblíbené křeslo. Na zdech visí díla různých autorů, hlavně z řad Havlových přátel.

„V závěru života měl Vašek období, kdy převěšoval obrazy," vzpomíná Dagmar Havlová a usedá na křeslo v druhém rohu místnosti. Obrazy od Alfonse Muchy sem její manžel pověsil v listopadu, jen měsíc před tím, než zde 18. prosince 2011 po dlouhé nemoci zemřel.

Pietní místo.

Spontánní pietní místo 

Hrádeček byl Havlovým útočištěm i múzou. Po jeho smrti zde kromě spontánního pietního místa před chalupou přibylo také obří kamenné srdce v zahradě u domu. Dagmar Havlová ho dostala darem jako památku na svého manžela. Právě zde se letmým pohledem do protilehlého okna Havlovy pracovny loučíme s Hrádečkem.

Během stopadesátikilometrové cesty z Prahy člověk pochopí, proč dnes Dagmar Havlová při svém pracovním vytížení navštěvuje Hrádeček spíše zřídka. Na druhou stranu je jasné, že víkendová návštěva tohoto zeleného údolí je zkrátka málo.

Malebné domky s pečlivě udržovanými zahrádkami lemují místní úzkou cestu. Zdejší cyklostezky a turistické trasy doslova vyzývají k výletu. Rovnou tři vedou přímo k Hrádečku, místu, kam se první český prezident za minulého režimu ubíral, když už v Praze nemohl vyjít z bytu, kde tvořil, slavil a přijímal návštěvy, kde ve stáří odpočíval a nakonec i před pěti lety zemřel.

Čtěte také: Dagmar Havlová: Zvon připomene Václava Havla v místě, kde jsem křtila dceru