„Prohráli jsme bitvu, ne válku,“ pronesl hrdě squater Pavel N. jen pár hodin před tím, než policejní těžkooděnci vzali útokem budovu bývalých vanových lázní Na Slupi.

Squateři se ji v sobotu pokoušeli obsadit. Místo v novém squatu však skončili v policejní cele.

Od teorie k praxi

V sobotu ve čtrnáct hodin stál squater Pavel N. spolu dalšími sto padesáti odpůrci konzumního způsobu života na Palackého náměstí a poslouchal, jak co nejrychleji obsadit squat. Teorie se o dvě hodiny později měla proměnit v praxi. Nic takového se ale nestalo.

Místo toho na Albertově létaly vzduchem nejen nadávky a bojovná hesla, ale také lahve a údery policejních obušků.

Zkrácené řízení

Chybělo málo a nepřehledná situace mohla vyústit v mnohem větší násilnosti. Krev nakonec netekla. Bez následků ale střet nezůstane. O dalším osudu čtyřiadvaceti do domu vniknuvších squaterů, kterým Pavel N. tolik fandil, bude už dnes rozhodovat soudce ve zkráceném řízení.

Zkrácené řízení

Trestní řád umožňuje, aby jednodušší trestní věci byly vyřízeny ve zkráceném přípravném řízení a následně ve zjednodušeném řízení před soudem. K tomu musejí být splněny následující podmínky:
• jedná se o trestný čin, který v prvním stupni projednává okresní soud a zákonná trestní sazba pro tento trestný čin nepřevyšuje tři roky
• podezřelý byl přistižen přímo při činu nebo bezprostředně po něm nebo pokud lze očekávat, že podezřelého bude možno postavit před soud nejpozději do 14 dnů

Squateři bitvu prohráli v neděli krátce před sedmou ranní, když je těžkooděnci vyvedli z domu. „Podezíráme je z porušení práva k bytu a nebytovým prostorům,“ poznamenal policejní mluvčí Tomáš Hulan. Hrozí jim až dva roky vězení.

Policii předběhli, ale jen na chvíli

Někteří ze squaterů vnikli do domu už ve chvíli, kdy policisté monitorovali worshop na Palackého náměstí. Mnoho z jeho účastníků se domnívalo, že se průvod vydá na Vyšehrad, do zchátralého objektu bývalého nádraží. Místo toho ale průvod za skandování „Bydlení je právo“ zamířil na Albertov. Ze střechy ho přivítali později zatčení červeno­černou vlajkou.

Policisté se ale stačili sešikovat, dům obklíčili a dovnitř nikoho dalšího nepustili. Zatím.

Vyšplhali po laně

„Jsme v kontaktu s majitelem. V domě si nikoho nepřeje,“ řekl médiím sám ředitel pražské policie Martin Červíček. Nepřímo tak naznačil směr běhu dalších událostí. Když ho starostka Prahy 2 Jana Černochová doplnila s tím, že někdejší lázně patří italské společnosti, která z nich hodlá vybudovat byty, bylo prakticky rozhodnuto. Čekalo se jen na pokyn státního zástupce.

To ovšem squateři na střeše nemohli tušit. Údajně sami vyjednávali s majitelem. Mezitím dav dole na ulici opustilo několik dalších odvážlivců a vrhlo se k domu. Naskákali na parapety, někteří šplhali po laně. Přes hradbu těžkooděnců se jim podařilo budovu dobýt.

Rozvášnění příznivci jim tleskali, policisté se s nimi začali přetlačovat a první konflikt byl na světě. Podobných tlačenic následovalo ještě několik. Pak padla tma a přišlo zatýkání.

Časné probuzení

Ve 22 hodin u kostela svatého Apolináře leželo čtyřicet squaterů a nad nimi stáli těžkooděnci. Squateři prošli lustrací a někteří i policejními antony.
„Jen skandovali hesla,“ kroutil nechápavě hlavou Pavel N.

Podobná scéna se odehrála i ve Viniční ulici. Třicet demonstrantů opřeli policisté o zeď a prohlédli si jejich doklady.

Pionýři v bývalých lázních přečkali noc. Policisté jim ale dlouhého spánku nedopřáli a vyvedli je ven před sedmou ráno. Z taktických důvodů. Hrozilo nebezpečí úrazů.

Nechají to spadnout…

„Nechají to klidně spadnout. My bychom to zvelebili. Opravili. Mohli jsme přinést něco i lidem. Koncerty, výstavy…,“ povzdechla plačtivě asi dvacetiletá dívka v černém. Už věděla, že squat na Albertově nebude.

Zedníci také hned v nedělizačali v objektu zazdívat po zásahu rozbitá okna.